Articles Archive for Leden 2014
Editorial »
Jak je na tom český film na začátku roku 2014? Dobře co do finančního zabezpečení (v platnost konečně vstoupil nový audiovizuální zákon), hůř co do diváckého zájmu (na rozdíl od hudebního průmyslu zdejší filmový trh pomaleji zavádí alternativní způsoby distribuce uprostřed překotných změn v digitální éře) a tristně co do uměleckého projevu. Jediný český film se dostal do soutěže na velkém mezinárodním festivalu – a to ještě ke všemu na domácí půdě (Líbánky Jana Hřebejka v Karlových Varech). Solitéři typu Švanjmajera či Vachka se odmlčeli, generace nové vlny netvoří nebo píše paměti nebo se pokouší o comeback s velmi rozpačitým výsledkem (Donšajni). Kdysi nadějné mladé filmařky (Alice Nellis, Karin Babinská, s výjimkou Jitky Rudolfové) se odvrátily od určité vyhraněnosti svých prvotin a přistoupily na komerční kompromis svých kolegů z generace devadesátých let okolo Jana Svěráka a Davida Ondříčka. A tak jediné „slušné“ filmy vznikly jakoby „bokem“, u autorů razících dlouhodobě svou vlastní cestu, která je ovšem ne vždy dovedla ke kýženému cíli. Vloni se to nicméně povedlo jak Zdeňku Tycovi s Jako nikdy, tak Ivanu Vojnárovi s Nepravděpodobnou romancí.
Proto není divu, že chceme-li vystopovat a zaznamenat nějaké zajímavé dění v oboru, musíme se obrátit k mladé generaci. Na zdejších školách se stále daří vytvářet poměrně kreativní prostředí, které dává vyniknout neotřelým nápadům a postupům. A nejedná se pouze o FAMU, ale i o další vysoké školy uměleckého typu, na kterých se vyučuje práce s videem a pohyblivým obrazem jako takovým.