Home » Editorial

Mladý český film

2 Leden 2014 Komentáře: 1

Jak je na tom český film na začátku roku 2014? Dobře co do finančního zabezpečení (v platnost konečně vstoupil nový audiovizuální zákon), hůř co do diváckého zájmu (na rozdíl od hudebního průmyslu zdejší filmový trh pomaleji zavádí alternativní způsoby distribuce uprostřed překotných změn v digitální éře) a tristně co do uměleckého projevu. Jediný český film se dostal do soutěže na velkém mezinárodním festivalu – a to ještě ke všemu na domácí půdě (Líbánky Jana Hřebejka v Karlových Varech). Solitéři typu Švanjmajera či Vachka se odmlčeli, generace nové vlny netvoří nebo píše paměti nebo se pokouší o comeback s velmi rozpačitým výsledkem (Donšajni). Kdysi nadějné mladé filmařky (Alice Nellis, Karin Babinská, s výjimkou Jitky Rudolfové) se odvrátily od určité vyhraněnosti svých prvotin a přistoupily na komerční kompromis svých kolegů z generace devadesátých let okolo Jana Svěráka a Davida Ondříčka. A tak jediné „slušné“ filmy vznikly jakoby „bokem“, u autorů razících dlouhodobě svou vlastní cestu, která je ovšem ne vždy dovedla ke kýženému cíli. Vloni se to nicméně povedlo jak Zdeňku Tycovi s Jako nikdy, tak Ivanu Vojnárovi s Nepravděpodobnou romancí.

Proto není divu, že chceme-li vystopovat a zaznamenat nějaké zajímavé dění v oboru, musíme se obrátit k mladé generaci. Na zdejších školách se stále daří vytvářet poměrně kreativní prostředí, které dává vyniknout neotřelým nápadům a postupům. A nejedná se pouze o FAMU, ale i o další vysoké školy uměleckého typu, na kterých se vyučuje práce s videem a pohyblivým obrazem jako takovým.

Jistě, nevzniká zde nějaká nová „vlna“ srovnatelná třeba se současným nástupem mladých brazilských či francouzských filmařů. Přesto stojí za to o těchto autorech a jejích projektech psát a z toho důvodu jsme jim věnovali i toto číslo Fantomu. Rozsahem není velké, snažili jsme se upozornit hlavně na tvorbu, která nás za poslední dobu osobně nejvíc zaujala s vědomím toho, že k mnoha věcem je možné se ještě vrátit (zejména k oné nejprogresivnější oblasti na pomezí filmu a videa).

Proto zakončeme optimisticky: výhled do nového roku skýtá i některé další naděje. Hned v lednu vstoupí do kin první film Ondřeje Sokola Krásno, na podzim pak rovněž debut jiného divadelníka, Díra u Hanušovic Miroslava Krobota. Osobnosti obou režisérů slibují „provětrání“ v poněkud usedlém prostředí českých filmařů, podobně jako tomu bylo před pár lety v případě Vladimíra Morávka. Ten ostatně připravuje svůj třetí film, Akvabely, podle stejnojmenné inscenace Klicperova divadla. Zcela jinému tématu – portrétu perzekuované ruské básnířky Anny Barkovové, ztvárněné Anetou Langerovou (!) – se ve svém novém projektu Osm hlav šílenství věnuje Marta Nováková. A konečně velké očekávání je spojeno s návratem Petra Václava k filmu po dlouhých třinácti letech. Jeho Cesta ven bude mít premiéru na začátku dubna.

Jan Křipač

One Comment »

  • Tilly said:

    AKAIK yo’uve got the answer in one!

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>