Home » Doporučujeme

Paneny Terezy Damcové

2 Leden 2014 Komentáře: 1

„Možná, že realita vychází ze snu a sen z reality, takže já to jenom zaznamenávám.“ (TD pro ČT)

Tereza Damcová patří k nepřehlédnutelným osobnostem české výtvarné scény, kterou svými aktivitami v mnohém přesahuje. Původně grafička (absolventka Fakulty výtvarných umění brněnské VUT) zahrnuje do své tvorby i další umělecké projevy – především video a performance. Věnuje se také fotografii, módnímu návrhářství a hudbě (viz např. společný projekt s Jiřím Suchánkem Mateřídouška na pomezí elektroniky, hardcoru a moravského etna). Žádnou z těchto výrazových poloh však Damcová nerozvíjí samostatně, ale naopak těží z jejich vzájemného propojování a spolupůsobení v konkrétních případech.

Hlavním inspiračním zdrojem zůstává u Terezy Damcové sen v širokém slova smyslu – tedy včetně denního snění, volné imaginace a nakládání z jinými artefkaty, jako jsou např. pohádky, mýty a legendy. Pohroužení do světa snu pak činí její dílo vnitřně rozrůzněné, bohaté a plné neotřelé fantastiky. Zároveň umožňuje, aby se v něm přirozeně prolínala éteričnost se syrovostí, naléhavost s lehkostí, vážnost s humorem. Některé své projekty ponechává Damcová samostatně, jiné sdružuje do tematických cyklů. Jedním z nich je i série Paneny, rozvíjená zvláště v poslední době (od roku 2010 dál).

Damcova

„Před rokem v létě jsem začla vyrábět hlavičky z kameniny. V té době jsem neuměla šít, ale chtěla jsem, aby paneny měly i tělo. Tak jsem vytáhla ze sklepa šicí stroj a začala pracovat. Natolik se mi šití zalíbilo, že jsem ušila několik kostýmů i sobě např. oblek Bílého vodníka, šaty Hamletky. Abych se přiblížila estetice panen začala jsem s výrobou masek pro sebe. Protože paneny i masky byly natolik oživlý, chodila jsem s nima navštěvovat pohádkový zákoutí, kde jsem nasávala atmosféru ducha místa.“ (TD, 2010)

Součástí Panen jsou vedle reálných „hraček“ také malby, kresby, kostýmy, performance a několik videí. Ty zahrnují různou délku od několika desítek vteřin Koupání Bílýho vodníka s oranžovým břichem po dvacetiminutovou Krajinu zvířat a vykazují různou míru narativity: od zcela nepříběhového „showing“ určitého perfomativního gesta až po jednoduché „telling“, vytvářené většinou přímo na místě samotnou autorkou-vypravěčkou-postavou. Damcová na sebe bere rozmanité identity všemožných „pohádkových“ postav, vyvěrajících z jejího nevědomí (kromě Bílýho vodníka jsou to Bubačka, Frída kakao, Ďábel ocasatý ad.), které se zabydlují v jejích fantaskních světech vedle dalších figur (skřítci, zvířata, zrůdy).

Tyto světy jsou však v obraze zpřítomněny konkrétní krajinou Brna a jeho bezprostředního okolí. Reálné nejde od imaginárního oddělit, a tak je řeka Svratka vlastně Kongem a polorozpadlá továrna Zbrojovka zvířecím královstvím – „chrámem panen“: „Továrna na mě působí jako starý zvíře spící v krajině u řeky. Obdivuji zde fantaskní symbiózu rostlinné i živočišné říše s tělem staré fabriky, dodnes plné pohádkových i hororových koutů a zátiší, který mě inspirují.“ Zbrojovka tedy nebyla jen pouhou „rekvizitou“ videa Krajina zvířat, ale původně tomu bylo právě naopak: Damcová nejprve „animovala“ tovární prostor a až potom film; přetvářela ho svými malbami a instalacemi – ale zároveň to bylo právě toto prostředí, které v ní vyvolávalo tvůrčí asociace.

Tímto způsobem vnímá Damcová Brno jako místo své osobní mytologie, které jí dodává stálou inspiraci, a nelze ho proto zaměnit za jakýkoli jiný prostor (i Bílej vodník říká: „Praha je béčkový město“). Umělecké gesto je prostředkem, jak skrze rituál performance objevit archetypy, jimiž každodenně žijeme. Proto jsou Dancové videa a další projekty čímsi bytostným a při veškeré „hravosti“ i opravdovým. Pro nás diváky, atakované dnes ze všech stran vyumělkovaností, zase něčím nezvyklým a jistě i obohacujícím.

Videa z cyklu Paneny:

Bílej vodník (2011)

Bílej vodník a jeho dva přátelé se potkají na střeše Zbrojovky nedaleko židenického nádraží a povídají si, kam pojedou. Dialogy: Milan Kozelka.

http://www.youtube.com/watch?v=-bG9kUDfrZQ

Bílej vodník 2 (2011)

Varianta předchozí pohádky se stejným textem.

http://www.youtube.com/watch?v=1ZMmsZ3BkkI

Schnilý srdce (2011)

Paneny najdou na Stránské skále pohozené srdce, které se rozhodnou zahrabat, protože „možná z něj ještě něco vyroste.“

http://www.youtube.com/watch?v=YyDkrfi23rY

Koupání Bílýho vodníka s oranžovým břichem (2011)

Bílej vodník vstupuje do temných vod Konga a ostatní paneny ho pozorují z břehu.

http://www.youtube.com/watch?v=gpqlkecYyQ0

Jak utelky panenám čepice (2012)

Tři paneny honí po sněhu své vlněné zimní čepice. Video bez performance, pouze s animací figurek, za doprovodu neartikulované řeči a hlasově-elektronického ambientu.

http://www.youtube.com/watch?v=xYCTwsYKFl0

Krajina zvířat (2012)

Stará, opuštěná Zbrojovka ožívá příchodem panen, které se v ní – spolu s rostlinami – zabydlují. Nejpropracovanější video TD: dokumentární záznam a živé herectví v kombinaci s animací, postupné vrstvení digitálního obrazu či proměnlivá zvuková stopa, mísící přírodní echa s tradičními hudebními nástroji a ambientními plochami.

http://www.youtube.com/watch?v=PMH_54bMf3w

Jan Křipač

Krajina1

 

One Comment »

  • Caroline said:

    Great arecilt, thank you again for writing.

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>