Home » Filmové festivaly / Film festivals, současný film / contemporary cinema

Jiný pohled – Güeros

6 Říjen 2014 Komentáře: 1

Ze střechy shozený sáček s vodou dopadne do dětského kočárku. Pronikavý křik vyděšené matky utne střih. Vyprávění může začít. Vzpomínám si, že Roland Barthes kdesi poznamenává, že neexistuje racionální popis míst, kde začínají příběhy, v jakém místě a proč začíná vyprávění. Počátek v podstatě stojí mimo logiku vyprávění. Příběh cesty hlavních hrdinů bude podstatným způsobem lemován touto událostí, která jako narativní prvek typu „božího oka“ zasáhne tam, kde si režisér není jist cestou, kterou putují jeho postavy. Hlavní postava Tomas (Sebastian Aguirre) je po popsané zlomyslné události nebohou matkou poslán za svým bratrem studujícím v Mexico City; jeho bratr Federico (Tenoch Huerta) studuje na Universidad Nacional Autónoma de México, žije v bytě bez elektřiny se Santosem (Leonardo Ortizgris). Oba uvězněni mezi čtyřmi stěnami záměrně zůstávají doma, nechtějí se totiž zapojit do masivních studentských protestů: protestují proti protestům. Jsou doma a příležitostně skrze tichou poštu koupelnové trubky přemlouvají postiženou dceru sousedů z patra pod jejich bytem, aby jim aspoň na chvíli poslala elektrický kabel. Tomas přijíždí neočekáván a v ruce pevně drží starou kazetu s hity Epigmenia Cruze. Je odhodlán starého zpěváka, který prý svými písněmi dokázal rozplakat i Boba Dylana, najít a ulehčit mu v jeho těžkém období. Ve chvíli, kdy rozezlený soused opět objeví ve svém bytě elektrický kabel vedoucí oknem vzhůru, rozjíždí se narativní soukolí celého filmu a všechny tři mužské postavy se vydávají na divokou jízdu městem, aby našly umírajícího umělce, navštívily městskou univerzitu, kde se v protestech zapáleně angažuje Ana (Ilse Salas), Federicova stále unikající láska, a aby také našly to, co vůbec nehledají, a o čem nic netuší ani režisér filmu Alonso Ruizpalacios se svým štábem, který se celý jednou metanarativně (a vtipně) zjeví v autě, aby se otázal hlavních postav, co si vlastně myslí o celém příběhu i současné mexické kinematografii jako celku.

gueros

Snímek Güeros (v českém překladu Běloby) se objevil na filmovém festivalu v Karlových Varech v sekci Jiný pohled a předcházela ho pověst hravého, vtipného díla, které ve velké konkurenci německého Berlinale získalo cenu za nejlepší debut (Best First Feature Award). Černobílá road-movie, jak se o filmu nejčastěji psalo v zahraničním tisku, ve formátu 4:3 je přiznaným odkazem na období filmových nových vln, zvláště na onu francouzskou (Ana je například stylizována jako Jeanne Moreau ve filmu Jules a Jim). Mexický režisér Alonso Ruizpalacios, jenž již za své dva předchozí krátké filmy (Café paraíso, 2008; El último canto del pájaro cú, 2010) získal mexickou filmovou cenu Ariel, ve svém celovečerním debutu vytvořil pestrou koláž filmových mikropříběhů, skrze něž se vine narativní linka zobrazující osudy tří postav během několika dnů v Mexico City na přelomu tisíciletí. Kamera Damiana Garcii (získal cenu za nejlepší kameru na festivalu Tribeca) velmi citlivě zachycuje energii mladých hrdinů, vytváří překvapivé juxtapozice a využívá hojně i statických záběrů pracujících efektně s různorodou škálou odstínů v černobílých kompozicích. Snímek je obecně obrazově velmi kultivovaný, přesto vtipně podvratný, neboť odkazuje nejen na tradici revolučních šedesátých let (demonstrace ve škole je hermeticky uzavřená a do sebe zahleděná), ale také na současnost mexického filmu, který v posledním desetiletí prožívá velmi plodné období (mluví se právě o „mexické nové vlně“ po roce 2000). Filmy režisérů/režisérek, jakými jsou například Claudia Sante-Luce (Los insólitos peces gato/The Amazing Catfish, 2013; cena Ariel, Jury Award v Locarnu, vítězství v Gijonu), Amat Escalante (Heli, 2013; cena Ariel, Cena za režii v Cannes), Aarón Fernandéz Lesur (Las horas muertas/The Empty Hours, 2013; cena z filmového festivalu v Tokiu) a pochopitelně Alfonso Cuarón a Fernardo Eimbcke, patří dnes již k dílům, o kterých se ve světě velmi dobře ví (česká distribuce je ale většinou opomíjí).

gueros_1

Riuzpalaciosovy Güeros jsou nejen hravým vyprávěním o neukotvenosti hlavních hrdinů (a vyprávění o nich), ale také obrazově zajímavým a vtipně sebekomentujícím dílem. Ve chvílích, kdy se všichni ztratí na předměstí (a do auta se jim vnutí místní chuligán) nebo kdy již pomalu přestávají věřit, že najdou Epigmenio Cruze, vstoupí jim do cesty „narativní regulátor“ a jejich směřování patřičně usměrní, například vhozenou cihlou z mostu, která jim téměř zdemoluje auto. I když Güeros nejsou filmem, na který divák dlouhou dobu nezapomene, přesto v sobě mají určitou přitažlivost, volnost a radost z vyprávění, které jistě není dokonalé, ale v mnohém předčí upachtěné debuty českých tvůrců.

Michal Kříž

Güeros (Běloby, Mexiko 2014)

Režie: Alonso Ruizpalacios

Scénář: Alonso Ruizpalacios, Gibran Portela

Kamera: Damian Garcia

Hrají: Tenoch Huerta (Federico), Sebastian Aguirre (Tomas), Ilse Salas (Ana), Leonardo Ortizgris (Santos) a další.

106 minut

Trailer

 

One Comment »

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>