Home » Doporučujeme, Filmové festivaly / Film festivals, současný film / contemporary cinema

Modrý pták Gusta Van den Berghea

5 Září 2011 Komentáře: 45

Putování do jiného světa

Modrý pták Gusta Van den Berghea

 

Ano, spíme nemálo,

dokud nás nevzbudí vzpomínka někoho ze živých…

Maurice Maeterlinck

Letošní ročník karlovarského festivalu nám dal možnost zhlédnout v sekci Jiný pohled druhý film Gusta Van den Berghea Modrý pták, jenž je svéráznou adaptací slavné hry Maurice Maeterlincka. Pohádkové drama, zasvěcené hlavně věčnému tématu hledání symbolu štěstí (modrého ptáka) a poznání existence, odráží především vnitřní touhu duše pochopit a milovat. Maeterlinckova hra byla již několikrát zfilmována, ale interpretace Gusta Van den Berghea s dějem zasazeným do Afriky, konkrétně do Toga, patří k těm originálnějším a vpravdě unikátním. Film se jeví být skrze nevšedně odvyprávěný příběh především úvahou o životě a smrti, o poznání skutečnosti a reálného světa.

I v Berghově filmovém ztvárnění se v plné míře uplatňuje hlavní myšlenka hry Maurice Maeterlincka – být odvážným, abych mohl vidět skryté. Jednoduchý příběh vypráví o dvou dětech z africké rodiny, a to o chlapci Bafiokadié a jeho sestře Téne, jež se vydávají na cestu s cílem najít ztraceného modrého ptáka, kterého jim půjčil kamarád. Na první pohled jednoduchý děj se ve filmu rozvíjí zvláštním způsobem, jak se děti postupně přibližují k cíli svého putování. Na rozdíl od základní linie hry, v níž měl modrý pták vyléčit nemocnou dceru víly, chybí ve filmu jakákoliv tajuplnost spojená s touto podivuhodnou bytostí. Modrého ptáka půjčuje dětem kamarád, a když odletí, chtějí ho vrátit zpět. Navíc tím, že se děj odehrává v Africe a my můžeme předpokládat existenci domodra zbarveného zvířete, ztrácí hlavní symbol příběhu svoji „pohádkovost“ a vrací nás zpět do neznámého, ale reálného světa.

Později ovšem děti potkávají na cestě své zesnulé prarodiče, čímž se přenášíme opět do pohádkového světa, a současně můžeme nahlížet na dějící se události z alegorického hlediska. Originálnost a tajuplnost příběhu tvoří události odehrávající se zároveň ve dvou rovinách: v reálném a imaginárním světě. Zvláštní narace ponechává na divákovi rozhodnutí, co a proč se na plátně děje, nechává ho odpovědět si na důležité otázky týkající se života a smrti a dětského pohledu na dospělý svět. Složité situace, v nichž se ocitnou děti na cestě za modrým ptákem, se prolínají se skutečností: dětský pohled na věci se střetává s dospělým, naivní otázky dostávají racionální odpovědi, život se setkává se smrtí. V neustálém prolínání reality a imaginace je proto těžké najít bod, jímž by se započínala cesta do ryze fantastického světa.

Záhadnost snímku prohlubuje i zvláštní výtvarná forma. Film, laděný celý do modré barvy a natočený ve formátu supercinemascope, se stává unikátním nejen z hlediska obsahu, ale i formy. Při sledování příběhu máme možnost nahlédnout do pro nás cizího světa. Pozorování nádherných krajin a úchvatných panoramat Afriky vytváří jiný svět, plný nezvyklých míst a neznámých tradic. Modrý filtr, skrze něhož sledujeme příběh, nám jako by skrývá to, co má být skryté. Jelikož je film „modrý“, nemáme možnost rozlišovat tuto barvu od ostatních. Vše je pro nás stejné a jenom dětský pohled rozpozná toho pravého modrého ptáka, kterého tak dlouho hrdinové hledají.

Ojedinělým doplňujícím prvkem „pohádkového světa“ je hudba, jež připomíná zvony a ptačí zpěv, které skoro pořád slyšíme na pozadí událostí. V prvním setkání – setkání se smrtí – doplňuje okolní ruchy dědečkova píseň o smrti, jejíž obsah se neshoduje s hudebním motivem. Dědeček, vesele zpívající o smrti, a babička, která mu stroze oznamuje, že takhle ji rozhodně nerozveselí, se najednou objevují v reálném světě na cestě Bafiokadié a Téne. Při tomto nepravděpodobném setkání vysvětlují prarodiče dětem, že smrt jako taková neexistuje a člověk pořád žije, pokud na něj někdo ze živých vzpomíná.

Do zvukové stopy je vsazen také záhadný zpěv, jehož zdroj lze zpočátku těžko určit. Téne zpívající hlasy připomínají dětské – a pro ty, kdo znají Maeterlinckovu předlohu, tato nápověda dávat tušit další zastavení na cestě. Sourozenci se setkávají s ještě nenarozenými dětmi, které mají za povinnost nosit směšné čepice, dokud je Král času nedopraví do skutečného života. Upozorňuje je, že je důležité, aby se narodili všichni najednou, a dodává, že se bohužel nenarodí všichni. Interpretace tohoto asi nejznámějšího motivu z původní hry je ve filmu velice dojemná a působivá. Statická kamera sleduje radostné děti, jak se jedno po druhém dostávají do náklaďáku, který slouží jako most mezi královstvím nenarozených a začátkem nového života. Zasazením do africké reality dneška však tento obraz nabývá mnohem tísnivějšího vyznění. Vůz, který jede po cestě k novému životu, se na rozcestí potkává s motorkou otce Bafiokadié a Téne, jenž veze rakev s neznámou ženou. Na motorce, jež se vzdaluje k horizontu, je rakev umístěna napříč, což připomíná kříž. Jeví se tak jako symbolický prvek smrti, jež potkává ještě nenarozené děti ihned na začátku jejich cesty.

To všechno postupně seznamuje oba dětské hrdiny s neznámým světem dospělých. Potkávají lesní duchy, získávají rady od Krále času a jiných pohádkových bytostí. Jejich nově nabyté poznání je koncentrováno do scény, v níž matka nemůže ani jedno z dětí po návratu obléct, jelikož šaty Tené a tričko Bafiokadié jsou najednou malé. Tento symbolický výjev nám ještě jednou dokazuje, jak bylo putování dětí zároveň realistické i imaginární – za jeden den cesty, jejímž cílem bylo najít modrého ptáka, dokázali dospět a poznat svět. Specifickým způsobem tak nalezli něco ještě cennějšího, než to, co ztratili.

Ksenia Stetsenko

Modrý pták (Blue Bird, Belgie – Francie 2011)

Scénář a režie: Gust Van den Berghe

Kamera: Hans Bruch Jr.

Střih: David Verdurme

Hrají: Bafiokadié Potey, Tené Potey a další

86 min.

 

 

 

45 Comments »

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>