Home » současný film / contemporary cinema

FAMU proti proudu

2 Leden 2014 Bez komentářů

V listopadu již tradičně představila FAMU svým studentům a veřejnosti filmy, které zde za poslední rok vznikly. V roce 2013 se konal jubilejní třicátý ročník FAMUfestu, nesoucí podtitul Na hladině. Jaké filmy se z jeho vod vynořily a které naopak definitivně klesly ke dnu?

FAMUfest pokaždé skýtá zvláštní divácký zážitek. Na rozdíl od jiných festivalů – včetně těch studentských – totiž jeho program neprochází patřičným předvýběrem. Divák tak má možnost uvidět celkem cokoli: od marných pokusů až po překvapivě celistvá díla. Na jedné straně zakouší téměř fyzickou útrpnost při pohledu na něco, co by normálně nesledoval, na straně druhé může v záplavě braku narazit na nečekaně svěží věc.

Studentské filmy jsou často snůškou postpubertálních nesmyslů, honění nezvládnutých eg a ambicí upoutat pozornost za každou cenu: formálními výstřelky, intelektuálními pózami či přepjatým humorem. Pravidelně tendují ke dvěma extrémům: maximální subjektivitě a naopak odpoutání se od reality ad absurdum. Obě tyto polohy se vyznačují zpravidla různými technickými hrátkami a rozvolněným vizuálním stylem. Mezi nimi se nachází „střední proud“ poctivé snahy naučit se řemeslo – který ovšem pro diváka neskýtá nic než nudu. Většina snímků FAMUfestu proto nepřežije moment svého vzniku. Splnily svůj účel a mohou být klidně vymazány z paměti lidí i techniky.

Porotě pak stačí ukázat na filmy, které se těmto tendencím úspěšně vyhnuly, a udělit jim cenu. Některé z nich už ostatně provází dobrá pověst z distribuce nebo z jiných festivalů, další ji pak bezpochyby vzápětí získají. Proto je možná smysluplnější na tomto místě zmínit filmy, které zůstaly poněkud stranou pozornosti.

Mythopolis

Jedním z nich je středometrážní Ahoj, mám se dobře od Johany Švarcové. Herečka, dramatička, hudebnice a performerka je zároveň posluchačkou Centra audiovizuálních studií. Letos dokončila pozoruhodný projekt na pomezí dokumentu, hrané fikce a experimentálního filmu, který připravovala spolu s dětskými pacienty s dočasným omezením pohybu v léčebně v Košumberku. 16mm kamera zachycuje diskrétně praktický chod léčebny od jejího vybavení přes každodenní režim až po konkrétní zdravotní péči. Vše vypadá jako nepřipravený autentický záznam. Švarcová ovšem do role zdravotní sestry obsadila samu sebe a ve skutečnosti s dětskými „neherci“ rozehrávala jednotlivé mikrosituace částečně na základě jejich zvyklostí, částečně pomocí improvizace a představivosti. Stala se tak součástí jejich svébytného světa, který empatickým způsobem otiskla do svého filmu.

Nejsilnější kolekci letos na FAMUfestu představila katedra animované tvorby (opak povětšinou bezradných pokusů z FAMU International). Řemeslně a hlavně svou výpovědí vyzrálé snímky promítli jak celkový vítěz festivalu Jakub Kouřil (Malý Cousteau), tak např. Martina Chwistková (Poutník), Martin Máj (Cizinec) či Kateřina Karhánková (Nový druh). Alexandra Hetmerová pak ve svém absolventském filmu Mythopolis rozvedla do propracovanější podoby leitmotiv z předchozího Swimming Pool: bytosti z řecké mytologie ožívají v současné realitě. Zatímco v prvním snímku se jednalo o krátkou skeč, postavenou na jednoduché zápletce a výrazné pointě, nyní Hetmerová vytvořila složitější příběh s různou emoční intenzitou, překvapivými zvraty a především výtečnými nápady v animování jednotlivých postav. Při veškerém humoru a nadsázce však její film vypovídá především o tápání, úzkostech a nejistotách dnešního světa.

Viktória Dzurenková se jako jediná z katedry režie letos popasovala – a celkem úspěšně – s celovečerní metráží. Odvyprávět dlouhý hraný film (úkol těžší než u dokumentu) jí do určité míry pomohl scénář Marka Grajciara, vystavěný na sevřeném ději a několika výrazných postavách ve vzájemně se proměňujících vztazích (bývalí spolužáci z Východu se po letech sejdou na silvestrovské oslavě kdesi ve slovenských horách). Dzurenková ovšem dokázala látku oživit svým citem pro herecký výraz, gradování situací a rovnováhu mezi vážností, smíchem a trapností. Tímto způsobem se jí podařilo vyjít za horizont své vlastní generace a vyjádřit zcela odlišnou životní zkušenost. V kontextu FAMU filmů jev rozhodně ojedinělý.

Jan Křipač

 

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>