Home » současný film / contemporary cinema

Kdo je Alfred Bouriana?

2 Leden 2014 Bez komentářů

Pro znalce filmů Leose Caraxe jméno nikoli neznámé. Kdo by si nevybavil scénu z Boy Meets Girl se zoufalým hostem nočního bistra, snažícím se marně představit komusi do telefonu? Podle této záhadné postavy pojmenoval svoji filmovou společnost Bohdan Karásek. Carax – Karásek.

Kdo je Bohdan Karásek?

Hudebník, scenárista, herec. V 90. letech amatérský filmař. K režii se vrátil po studiu scenáristiky na FAMU. V roce 2011 založil s několika přáteli Filmovou společnost Alfreda Bouriany, pod jejíž hlavičkou natáčí své současné filmy.

Lucie1

Společnost má jasně vyprofilovanou produkční politiku: nespoléhat se na žádné institucionální subvence „shora“ a dělat film po svém. Bouriana tak stojí mimo zavedené modely komerční i tzv. nezávislé „artové“ kinematografie, odkázané na státní podporu. Její systém v praxi velmi často deformuje původní záměry tvůrců, vyčerpává jejich úsilí a kolikrát nevede ani ke kýženému výsledku. Po neblahých zkušenostech se Karásek a spol. raději rozhodli na systém – jak sami tvrdí – „rezignovat“ a soustředit se na vlastní práci. Nutnou podmínkou je vzdání se nároků na honorář všech zúčastněných, již jsou sami o sobě profesionály ve svém oboru (kameraman Braňo Pažitka, výtvarník/architekt Zdeněk Eliáš, scenáristka a „fatální žena“ Beata Parkanová). Podmínky výroby tak neovlivňují výsledek, kinematografie Bouriany je „amatérskou“ v původním slova smyslu: najít zalíbení v tom, co dělám.

Spíš než Caraxem je tedy Karásek jakýmsi českým Rohmerem. Oběma je společné natáčení ve vlastní produkci s malým štábem nejbližších přátel-spolupracovníků, úsilí o velmi úsporný, komorní tvar (Karáskem pojmenovaný jako „bytový film“) a rovněž propojení pečlivé literární konstrukce scénářů s přirozeností reálného světa, v němž jsou filmy natáčeny. Krajní póly naturalismu a artificiálnosti ústí v příběhy plné syrové pravdy o životě a zároveň prostoupené osvobodivým humorem. Komično u Karáska vyplývá z důvtipně napsaných dialogů, jemných zvratů v ději či ironického postoje postav k sobě samým.

Karásek pro Bourianu zatím zrežíroval dva středometrážní filmy. V Lucii (2011) i Milostných písních (2013) se v rohmerovsky dlouhých nočních rozhovorech setkávají nad sklenkou červeného vína lidé, svedení dohromady a následně opuštění jejich společnými známými. Bolest ze ztráty blízkého člověka (rozchod, smrt) a úzkost ze samoty nevykoupí ani další otevřená láhev ani – jako u francouzského filmaře – vědomá vůle k volbě. Spíše je zde jakési tiché smíření, přijetí a obrácení do sebe. Zatímco Rohmerovy postavy hledají řešení ve vnějším světě (víra v Boha, žitá filozofie), u Karáska ho objeví uvnitř sebe sama. Jen tak se dokáží znovu smířit se životem.

 Jan Křipač

 

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>