Home » Doporučujeme, Filmové festivaly / Film festivals

Svatý Mel pod bičem českých kritiků

6 Říjen 2014 Bez komentářů

Ocenění herce a režiséra Mela Gibsona na 49. ročníku karlovarského filmového festivalu spustilo v českých médiích nebývalý ohlas. Novináři a filmoví kritici rozpoutali ještě před jeho započetím vlnu nevole, která se často dosti emotivně snažila vyjádřit nesouhlas s faktem, že by někdo takový jako Gibson měl Křišťálový globus získat. Olivera Stonea, který na minulém ročníku prezentoval své svérázné politické vidění světa směrem doleva, takto následoval Gibson, který naopak stojí na výrazně konzervativní straně blízké americké pravici a je poslední dobou znám díky několika extempore, která jsou v médiích propírána již skoro dekádu.

Ti, kdo byli na místě dění, nicméně zaznamenali zajímavý paradox, a to, že hercova přítomnost na festivalu nebyla jakkoliv skandální a dokonce jakoby skoro vůbec nebyla. Bez oněch novinářských reakcí na Gibsonovo chování by se český čtenář, který nesleduje hollywoodský bulvár, nejspíš ani nezamyslel nad tím, proč jsou s jeho uznáním na ocenění takové potíže. Herec totiž opravdu na festival jen přijel, převzal cenu, udělal nutnou publicitu, řekl pár vtipů, v klidu zase odjel a veškeré emoce a kauzy se odehrály tedy jen v prostoru českého žurnalistického rybníčku. Tento text bude onu kauzu s odstupem reflektovat a to jak na příkladě mapování geneze Gibsonovy kontroverze v Hollywoodu, tak formy, s jakou se s ní vypořádali čeští novináři.

„Svatý“ Mel

Než se pustíme do analýzy toho, co se o Gibsonovi v českém tisku psalo, budou následující řádky určeny pro čtenáře, který není dostatečně seznámen s kauzou, která se kolem hercova chování v posledních letech vyrojila.

Označení „svatý“ je v případě Mela Gibsona samozřejmě ironickou poznámkou a to nejen ve vztahu k paradoxu jeho víry na jedné straně a násilnickému chování na straně druhé, ale i faktu, že jej rodiče pojmenovali po irském světci z 5. století Sv. Melovi. Gibson se sice narodil v USA ve státu New York, ale v dětství se s rodinou odstěhoval do země, kde měli své kořeny, a to do Austrálie. Není proto divu, že jej později proslavil nejprve místní filmový průmysl a to konkrétně období tzv. australské nové vlny, kdy hrál zároveň v sofistikovaných dramatech Petera Weira (Gallipoli /1981/ a Rok nebezpečného života /1982/ a paralelně v ozploitation filmech a to zejména ve slavné trilogii George Millera Šílený Max (1979–1985). V roce 1984 začne Gibson pracovat i v Hollywoodu a prvním jeho filmem bude Řeka (r. Mark Rydell, 1984), nicméně proslaví jej až první díl úspěšné série Smrtonosná zbraň (r. Richard Donner, 1987), která z něj udělá akční hvězdu přelomu 80. a 90. let. Gibson se brzy projevuje i jako schopný producent a režisér a debutuje filmem Muž bez tváře (1993), nicméně výrazný úspěch má zejména jeho druhý film Statečné srdce (1995). Prakticky až do roku 2006 se další hercova kariéra nese v linii mnoha podobně úspěšných filmů a postupně rozšiřuje i jeho rejstřík směrem k větší varietě než jen akčnímu žánru. V novém miléniu vznikají další dva režijní počiny, které spojuje vedle historické a náboženské tématiky i ambice rekonstruovat autentické dobové reálie, včetně užívání původních jazyků místo konvenční americké angličtiny. První z nich – Utrpení Krista (2004) vyvolá řetězec kontroverzí, mimo jiné i stížnost z propagace antisemitismu, a druhý z nich – film Apocalypto (2006), který je o pádu mayo-toltécké kultury, představuje výjimečný počin, kde absentují jakékoli jiné hollywoodské herecké star a vše hrají potomci autentických indiánských obyvatel Yucatánu.

Mel a průser

Nové milénium se pro Gibsona nese nicméně i v duchu série kontroverzí a skandálů, které de facto pokračují až dodnes. Herec se sice roky potýkal s alkoholismem, nicméně nejvýraznější opilecká kontroverze nastala, když jej zatkli policisté z DUI (Driving under the influence) při řízení v opilosti v červenci 2006 v Malibu. Gibson se zatčení bránil a vedle jiných zazněly i antisemitské poznámky na téma židovské viny – a to doslova: „Zasraní Židi… Židi jsou zodpovědní za všechny války na světě. Vy jste taky Žid?“[1], což bylo adresováno policistovi, který shodou okolností byl židovského původu. Když poté dojely posily a začaly Gibsona natáčet na video, tak opět vedle dalších poznámek oslovil jednu z policistek do češtiny poměrně obtížně přeložitelným termínem „sugar tits“. Následující mediální kauza však nebyla o kritice hercova alkoholismu nebo šovinismu, ale klíčovou aférou se stala právě tato jedna antisemitská narážka. Ta udělá z Gibsona případ gigantických rozměrů, a ačkoli se za tyto urážky následně několikrát omluví[2] a nastoupí do léčení, jsou v podstatě dodnes součástí jeho negativního mediálního charakteropisu.

Dalším důsledkem této kauzy byl i konec Gibsonova letitého manželství s Australankou Robyn Gibsonovou (dnes již známá pod příjmením Mooreová), se kterou se separovali v roce 2006 a v roce 2009 rozvedli i oficiálně a to také zejména díky Gibsonovu paralelnímu vztahu se zpěvačkou ruského původu Oksanou Grigorijevovou, se kterou čekal dítě. Soužití s Grigorijevovou mělo však krátké trvání a další vlna kontroverze vyplavala během soudu o opatrovnictví nad dítětem; a to, že se herec nejspíš dopouštěl domácího násilí, vyhrožování a že evidentně i dále pil. Zásadním zdrojem skandálu byly slavné telefonní nahrávky Gibsonových zuřivých výstupů v opilosti, které Grigorijevová a její syn z předchozího manželství s Timothym Daltonem pořídili a dali následně k dispozici na internet[3]. Gibson v nich v opileckých tirádách svou manželku kontinuálně uráží, vyhrožuje a paralelně se hroutí, protože jej opustila a vedle repetitivních výlevů na téma financí Gibson např. v první nahrávce naráží na silikonová prsa a vyzývavé oblečení Grigorijevové a vyhrožuje jí, že může být klidně „znásilněna bandou negrů“, což bylo následně vnímáno jako rasistická poznámka proti Afroameričanům. Klíčová kontroverze zazněla zejména na druhém záznamu, kde Grigorijevová zmiňuje, že ji Gibson uhodil, když držela dítě a urazil jí kus zubu, což je dokumentováno i reálnou fotografií Grigorijevové s poškozenými částmi předních zubů. Kauza měla i další dohru, protože Grigorijevová, která získala u soudu poměrně velkou částku Gibsonova majetku, o její podstatnou část přišla, protože porušila dohodu o mlčení v kontroverzním rozhlasovém pořadu Howarda Sterna[4]. Toto porušení bylo samo o sobě velmi diskutabilní a Grigorijevová tedy žalovala své právníky za to, že ji připravili nevýhodnou odstupní smlouvu, ale i od této žaloby však nakonec ustoupila. Gibson v současnosti dokonce dosáhl stažení obvinění z toho, že se dopouštěl jakéhokoli domácího násilí a své ženě dal jen jednu facku, aby ji „uvedl zpátky do reality“, když měla hysterický záchvat a Grigorijevová údajně měla uchopit dítě až poté a vyběhnout s ním ven[5]. To celou kauzu oficiálně anulovalo, ač mimo soudní síň pochybnosti stále přetrvávají.[6]

Z Gibsona se totiž během těchto dvou kauz stala v Hollywoodu persona non-grata a herec navíc sám postupně přiléval olej do ohně dalšími konflikty s novináři, kteří se jej na zmíněné kauzy dotazovali, a na které reagoval podrážděně. Z mnoha zmiňme jen ty nejkomičtější a to např. rozhovor s Deanem Richardsem na televizní stanici WGN z roku 2010 v rámci promo kampaně k filmu Na hraně temnoty (r. Martin Campbell, 2010), v němž Gibson na závěr rozhovoru, který narážel na příčinu sedmileté pauzy, dodal po domnělém vypnutí kamer na adresu reportéra slovo „asshole“[7] a následně poté vysvětloval, že ono oslovení bylo určeno kameramanovi ve studiu. Během propagace stejného filmu v rozhovoru s reportérem židovského původu Samem Rubinem, který pracuje pro několik stanic v Los Angeles, Gibson reagoval na podobný dotaz taktéž afektovaně a sám se zeptal reportéra obrazným přirovnáním „I gather you have a dog in this fight or you´re being impartial?“[8] a spojení „dog in this fight“ následně sám Rubin komentoval jako možnou antisemitskou narážku.[9]

V roce 2012 se objevila další kauza, kdy scenárista Joe Eszterhas, který s Gibsonem pracoval na scénáři o Judovi Makabejském, jenž vedl Makabejské povstání v Jeruzalémě ve 2. stol před. n. l., a který však Warner Bros. nakonec odmítlo produkovat. A zatímco Gibson vinil Eszterhase, že důvodem byla kvalita scénáře, scenárista prezentoval jako příčinu hercovu antisemitskou kontroverzi z roku 2006. Scenárista připojil jako důkaz i část záznamu, na němž měl Gibson podobný záchvat běsnění jako na nahrávkách Grigorijevové[10] a dokonce tuto kauzu o psaní scénáře neváhal medializovat v knize Heaven and Mel (2012), která vyšla jen v elektronické verzi. Tato kniha popisuje desetidenní pobyt Eszterhase, jeho syna a Gibsona ve vile na Kostarice, včetně mnoha peprností, jejichž součástí je exkurz do obdobné minulosti jejich otců – a to jak Gibsonova, který popírá holocaust, tak Eszterhasova, kterého scenárista v mládí zavrhnul, protože během války psal antisemitskou propagandu, a nenavštívil jej ani na smrtelném loži.[11] Nutno také dodat, že projekt o Makabejském povstání měl být jedním z těch na židovské téma, které Gibson plánoval jako vykoupení pro svou kauzu z roku 2006.

Vedle dramatických obvinění však zazněla i slova podpory a přímluvy ze strany jeho slavných kolegů, jako např Jodie Fosterové[12], Whoopi Goldbergové[13] či Petera Weira[14], kteří se minimálně podivili nad mediální smrští, kterou je herec stále dokola propírán. Výrazný krok v rámci jeho rehabilitace pak provedl zejména Robert Downey Jr., který se Gibsona v roce 2011 dokonce oficiálně zastal a požádal hollywoodskou komunitu v mírně patetickém duchu o odpuštění, protože mu kdysi Gibson sám pomohl, když spadl do drogové závislosti.[15]

Asi nejparadoxnější kauza celebrity, která se Gibsona zastala, proběhla shodou okolností těsně před začátkem karlovarského festivalu v červnu 2014 a to po uveřejnění rozhovoru v Playboyi s hercem Gary Oldmanem.[16] Slavný herec hájil svého kolegu slovy, která se týkala zejména otázky politické korektnosti, a v mnoha ohledech se pustil i na tenký led, protože relativizoval samu podstatu rasistických nadávek, a to i z úst příslušníků židovské národnosti, když řekl např., že: „Copak si žádný židovský chlapík v kanceláři nikdy neulevil a neřekl ´Ten zasranej skopčák´ nebo ´Srát na Němce´“. Nicméně mnohem kontroverznější byl jeho výrok, že Gibson „pracuje ve městě, které řídí Židé“ a že „pokousal ruku, která jej živí“. Celá kauza měla samozřejmě dohru v naprosto vážně míněné žalobě od ADL (Anti-Defamation League), Centra Simona Weisenthala a stěžoval si i židovský policista James Mee z kauzy z roku 2006.[17] Oldman musel svá prostořeká tvrzení oficiálně odvolat a servilně se celému židovstvu omluvit větami typu: „Doufám, že seznáte, že tato omluva je míněna od srdce a že k celému židovskému národu pociťuji osobní náklonnost a zejména k těm, co jsou součástí mého života. Židovský národ, který byl po celé věky pronásledován, byl prvním, kdo uslyšel boží hlas, a nepochybně byl i národem vyvoleným.“ Další zásadní stížností ADL byla např. Oldmanova údajná stereotypní představa o tom, že Židé kontrolují Hollywood, která má pocházet z Protokolů siónských mudrců a neshoduje se s pravdou. Oldman tento fakt vysvětloval tím, že jej ovlivnila naopak židovskou obcí přijímaná kniha Neala Gablera An Empire of Their Own: How the Jews Invented Hollywood, kterou četl v době před rozhovorem a která v lichotivých barvách potvrzuje fakt, že Židé Hollywood opravdu založili a podstatnou část jeho existence i řídili.[18] Oldman uličku hanby zakončil ponižujícím vystoupením v Show Jimmyho Kimmela, kde všechny politicky korektní Američany přesvědčil o tom, že je jen „arseholea nikoli kovaný antisemita.[19]

Základní reflexe v českém tisku

Výše zmíněné se samozřejmě manifestovalo i v českém tisku, ale mnozí naši novináři měli v celé poměrně složité kauze naprosto jasno a prefabrikované názory ze zahraničí přebírali většinou bez stínu pochybnosti. Nejprve se jednalo spíše o parodické poznámky a fotomontáže narážející na hercovo násilnické chování a xenofobii, ale zaznívaly i konstruktivněji míněné dotazy, zdali to není od festivalu náhodou přešlap.

Možná ještě větší vřavu, než Gibson samotný, však způsobila reakce přední české kritičky Mirky Spáčilové, která se v textu GLOSA: Kazan, Vávra, Stone a teď Gibson. Už zase kádrujeme[20], jež vyšel na iDnes.cz 26. června, pokusila této vlně nevole kontrovat tím, že se postavila na stranu Gibsona a relativizovala jeho provinění. Výsledek, i přes její snahu oddělit autora a dílo dle vymezení karlovarského ocenění, byl však více než nešikovný, nenaznačoval, že by Spáčilová vnímala jakékoli nuance celé kauzy, a stal se pověstnou medvědí službou. Kritička totiž již v prvním odstavci pronesla bizarní větu, která naznačovala možná více, než měla: „Zopakujme si tedy ještě jednou, co strašlivého Gibson provedl. V nadávkách se trefoval do „židů a negrů“. Na to samozřejmě nemůže být nikdo pyšný, ale kdo si ve vzteku či po pár sklenkách nikdy neulevil způsobem, jenž by se třeba romským aktivistům nelíbil?“, kterou pravděpodobně není potřeba složitěji komentovat. Nakonec den na to vyšla reakce Antonína Tesaře na blogu kulturního týdeníku A2 – A2larm.cz – Skandály Mela Gibsona podle Mirky Spáčilové[21], jenž absurditu dalších tvrzení, kterými pisatelka plnila ostatní odstavce, rozebral více než dostatečně.

Zásadní problém, který kauza Gibson mezi některými kritiky z velkých deníků nastolila, se týkal zejména jejich neochoty do vosího hnízda jakkoli píchnout a ptát se Gibsona na ony nepříjemné otázky, případně o nich detailněji referovat. Zmiňme např. víceméně konvenční rozhovor Veroniky Bednářové Mel Gibson: Nejdůležitější ve filmu je pobavit[22], který vyšel 5. července i ve Festivalovém deníku č. 2 (str. 1) pod názvem Čistokrevné honičky, a ten den byl i k dispozici jako součást deníku Právo. Ve stejném čísle Festivalových listů vyšel na zadní straně i text Gibson, Eben a vy: Na plovárně, kde autorky Adéla Kabelková a Klára Kolářová vyzpovídaly Marka Ebena před připravovaným živým záznamem Plovárny ve Velké sálu hotelu Thermal a zazněly např. i zmínky o tom, že Eben nebude rozhovor s hercem směřovat ke kontroverzi. V podobném duchu repetice již řečeného nebo toho, co řekl herec sám během Plovárny, se poté nesly reference, jako např. text Tomáše Šťastka na iDnes „Mám se rovnou omluvit, abychom ušetřili čas?“ řekl Gibson Ebenovi[23] (7. července), kde byla otázka případné kontroverze zmiňována jen tak, jak se z ní elegantně vyzul sám dotazovaný herec.

Na straně druhé hlasitě zaznívala i ambice kritiků, kteří naopak onu kontroverzi vyvolat chtěli. Tyto reakce také hned jedním dechem dodávaly, že vina padá i na bedra festivalu, který jej vůbec pozval, a tudíž klesá i jeho prestiž. Např. reakce Martina Svobody na Aktualne.cz MFF Karlovy Vary 2014: Když se taktní mlčení mění v ostudu (6. července)[24] poukázala právě na fakt, že Gibson nebyl Markem Ebenem více „podušen“ a odvolával se i na „právo“ a „povinnost“, kterou novináři v této věci mají. Svoboda také kritizoval i samotné „promlčení“ celé kontroverze ocenění festivalem i médii a vyzdvihl sice jedinečnost onoho pozvání v kontextu jiných oficiálních přehlídek, které Gibsona nezvou a neoceňují, ale na druhé straně i zmínil, že když tento krok festival již učinil, byla jeho povinnost „přijmout a ještě lépe nabídnout možnost k diskusi“. Svoboda také ironicky dedukoval, že Gibson byl pro Jiřího Bartošku „horký brambor“, který „lačně chytil do ruky a po chvíli si uvědomil, že neví, co s ním dělat“. Ještě výrazněji úvahu o „lačnosti“ Karlových Varů rozvedl Oto Horák Mel Gibson a vršek ledovce (9. července)[25], který se snažil najít rozmáchlejší paralelu k ocenění Gibsona v kontextu s analogiemi např. k Nobelově ceně míru udělené Jásiru Arafatovi, a označení herce jen jako „vršek ledovce“ působilo tak, že to, co leží pod zbytkem ledovce, je jakýsi masív ukrývající monstrum festivalu. V tomto duchu se také nesl jeho text, protože (trochu banálně) odhaloval cenu samotnou jen jako nutnou uměleckou masku pro PR festivalu. Horák se v úvodu svého textu vyhnul pitvě „případu Gibson“ s tím, že vlastně hercovy „režijní a herecké kreace či hulvátské chování a xenofobní výroky“ není potřeba rozebírat, a vedení festivalu doporučil, aby příště „vycítilo“ koho zvát a koho nezvat a „chovalo se podle toho“. Horák si také trochu ulehčil práci tím, že ve věci samotné úvahy, co vlastně za Gibsonovou kauzou stojí, odkázal čtenáře na její „výstižné pojmenování“ v textu Kamila Fily Mel Gibson si cenu za životní dílo nezaslouží (5. července)[26], který vyšel na blogu časopisu Respekt. A proto, že je tento text oproti zmíněným poněkud složitějším útvarem, věnujeme mu níže samostatnou pasáž.

Poslední zmínku si zaslouží ještě jedna reakce nefilmové instituce, kterou byl dopis Petra Papouška, předsedy Federace židovských obcí, jenž byl zveřejněn 3. července pod názvem Prohlášení[27]. Zde Papoušek vyjadřuje Jiřímu Bartoškovi „znepokojení a politování“ herce ocenit a to samozřejmě ve vztahu k deset let staré kauze ve věci různých nařčení z antisemitismu. Papouškova reakce se týkala zejména filmu Umučení Krista, který dle něj „představuje Židy v souladu s klasickým stereotypem jako zlé a krvelačné bytosti, výlučně odpovědné za Ježíšovu smrt. Již krátce po uvedení filmu bylo konstatováno, že v době vzrůstajícího antisemitismu lze Gibsonovo dílo snadno zneužít k legitimizaci protižidovské nenávisti“. Papoušek dále hovoří dosti vágně o zahraniční kritice Gibsonovy účasti na festivalu: „Kritické hlasy na pozvání Mela Gibsona do České republiky zaznívají také ze zahraničí, kde s ním mají nejednu kontroverzní zkušenost,“ ačkoli nezmiňuje, o které z nich se vlastně jedná. V tomto ohledu stojí za zmínku i fakt, že sama kauza antisemitismu v Umučení Krista nebyla v USA ani mezi tradičním židovstvem přijímána takto uniformně (a dokonce někdy i opačně), a čtenář si ji může prostudovat např. i na Wikipedii, kde je poměrně detailně mapována.[28]

Mel podle Fily

Kamil Fila ve svém textu Mel Gibson si cenu za životní dílo nezaslouží[29] v mnoha ohledech překročil pomyslnou hranici distance, kterou si držely výše zmíněné články, a pokusil se problém „kauzy Gibson“ vysvětlit obšírněji a v jednom sledu komentovat i jednotlivé kontroverzní složky Gibsonovy osobnosti a díla. Jak již název naznačuje, autor cílí k potvrzení postulovaného – tedy, že si Gibson cenu opravdu nezaslouží, i kdyby se rozkrájel. Text takto postupně probírá tři oblasti: a) Gibsona jako kontroverzní osobnost, b) Gibsona a jeho dílo a c) selhání festivalu v tom, že Gibsona pozval. Bohužel Fila si s výraznou argumentací moc hlavu neláme a vychází ze stereotypů, selektivních výroků a ne vždy úplně přesné dokumentace hercovy kauzy nebo jiných dat, když např. píše:

Ve chvíli, kdy rodinu opustil, svou novou partnerku tloukl a vyhrožoval jí zabitím, když ho znovu po letech začali zastavovat policisté, jak řídí opilý, a on jim vykládal, že židé jsou zdrojem veškerého zla na světě, vzniká zcela zásadní trhlina a rozpor mezi veřejným-filmovým obrazem hrdiny a skutečným, byť samozřejmě mediálně filtrovaným obrazem hrubiána.“

Přičemž pravdou je fakt, že Gibson nejprve řídil opilý, proběhla antisemitská kauza, ta byla následkem toho, že ho manželka sama „vyhodila“ (2006) a až poté proběhla kauza s Grigorijevovu, kterou měl kontinuálně bít (2010–2014).

Filův text vůbec působí jako šitý velmi horkou jehlou, je plný až příliš sebejistých tvrzení a chvílemi působí, že je to spíše jeho osobní záležitost s pachutí inkvizičního tepání hříšníků, kterému kritik v poslední době věnuje stále více prostoru a generuje obdobné kauzy. Podivnou součástí textu jsou dva závěrečné body, v nichž autor shrnuje nechápavým čtenářům, o čem vlastně text samotný byl a o čem naopak nebyl, ač např. již první z bodů je svou formulací paradoxně poměrně nejasný. Nyní již konkrétněji o jednotlivých úsecích, které Fila v textu tematizuje a které budeme komentovat podrobněji.

Mel a chlast

Fila pro svou apologetiku neudělení ceny Gibsonovi volí hned v úvodu textu relativně jednoduchý model dvojího metru, který jej následně usvědčuje z nekompatibility s cenou i v kontextu pomyslného „hollywoodského Babylónu“, kde je možné všechno (tedy alespoň skoro všechno):

„V Hollywoodu není velký problém být alkoholik, flák ani děvkař; je běžné se rozvádět, v očích veřejnosti se snadno odpouští i občasné neplacení daní, psychické terorizování služebnictva nebo napadení dotěrných fotografů. To všechno nějak patří ke zdejšímu prostředí. Jistá morální rozvolněnost se předpokládá a je skoro žádaná. Něco jiného je ale fyzická hrubost k ženám, vyhrožování násilím po telefonu a veřejně vyjadřovaná nenávist k židům, afroameričanům či hispáncům. Mel Gibson tato základní pravidla porušil. Nejde ale zdaleka jen o to.“

Na jednu stranu autor definuje Hollywood jako zřídlo nemravnosti a nízkosti, kde se podobné prohřešky běžně dějí: být např. alkoholik je součástí zdejšího koloritu, ale jakmile se případný alkoholismus nebo jiné excesivní chování zvrhne v rasistické poznámky či domácí násilí, tak je to definováno již jako „porušení základních pravidel“. Bohužel diagnóza „být alkoholik“ často implikuje, a mnohdy i ve své definici a praxi znamená chování, které je spojeno s oním násilím a dalšími společenskými extempore a již první argument v textu je tedy jednoduše více než sporný. Alkoholismus není v první řadě přechodný stav a ani stav, kdy se někdo sem tam rád napije, má euforický pocit a blábolí nesmysly, ze kterých se ráno vyspí a jen se stydí. A také to není stav, ze kterého lze někdy definitivně vystoupit, a proto bývá naopak definován i jako forma onemocnění, jehož léčba vlastně není nikdy konečná. Neznámý není ani proces proměny osobnosti a nastartování psychóz, kdy se alkoholik během opilosti chová jako někdo jiný a vyjeví se často i jeho horší já či karikatura osobnosti, ke které se po vystřízlivění nezná. Není tedy překročení oněch „základních pravidel“ jen symptomem hercova alkoholismu, který by se jinak za střízlivosti neprojevil a dělá z něj ono monstrum – tedy není Gibsonův případ jen hollywoodským standardem? Taktéž hercův rasismus je v mnoha ohledech sporný i v tom, že např. žil s Ruskou, jeho kamarádi byli černoši nebo věnoval celý film mezoamerické civilizaci, která rozhodně neměla árijské rysy. Sama otázka rasismu a antisemitismu je bohužel kauzou čistě americkou a podobně, jak Oldman naznačil (ač to musel odvolat), rasistické poznámky jsou v USA na denním pořádku a i součástí běžné mluvy. Navíc hollywoodský průmysl sám podporoval a podporuje rasismus a xenofobi i dnes, jelikož vedle notorických černošských „kámošů“ a mexických sluhů neexistují např. nestereotypní zobrazení indických, perských, arabských či východoasijských obyvatel, ale existuje naopak mnoho filmů výhradně o židovských rodinách a komunitách, což nikomu v Hollywoodu nejspíš ani nepřijde podivné.

Melova psyché

Gibson má dle Fily totiž do jisté míry i tu „smůlu“, protože hrál sympaťáky a hrdiny a paralelně si pěstoval pověst dobrého otce rodiny, což byla však jen šikovná lež. Gibsonovy excesy poté dle Fily tuto „lživou verzi reálného člověka“ odhalily, protože „svou sympatičnost dovedl jen dobře hrát.“ To jej vede ke zjištění, že „tak se choval vždy“ a ve filmech „potlačoval své pravé já,“ které v zápětí identifikuje s „temnou stránkou“. S problematikou Gibsonova zmíněného alkoholismu si Fila hlavu neláme už vůbec a lakonicky konstatuje to, že se podobné excesy dějí jen „zakomplexovaným idiotům“. A Fila v Gibsonově psyché dokonce odhaluje i onu příčinu hercových komplexů a tou je „fanaticky chápaná víra v Boha“, která je zdrojem jeho „nejhlubšího přesvědčení ´já jsem pán tvorstva´“.

Jen krátký komentář. Fila zde v první řadě volí podivný esencialistický přístup a zvláštně Gibsona uchopuje i skrze psychoanalytický žargon. Gibson je v tomto chápání vinen nejenom z toho, že hrál sympatické postavy ve filmech, ale hrál je i mimo film a tím jak média, tak i své okolí dlouhou dobu vlastně šálil. Jakkoli zní tato výtka v případě člověka s profesí herce absurdně, Fila dále hovoří o tom, že herec právě toto své „pravé já“, které složitě maskoval a které bylo vlastně jen jeho „temnou stránkou“, projevil v podobě zmíněného násilnického chování. Problém je také v tvrzení, že se Gibson takto „choval vždy“, protože např. jeho manželka Robyn podobné násilné chování nepotvrdila[30] a ani jeho alkoholismus nikomu nepůsobil výraznější problémy. Je samozřejmě otázkou, jestli to tak doopravdy bylo a jestli je Gibson vším vinen, nebo hraje-li s námi opět další démonické divadlo.

Mel a dílo

Po tomto rozdrcení Gibsonovy persony Fila obratem skáče k hercovu režijnímu dílu a již v první větě radikálně postuluje výsledek hodnocení a to, že „najít v Gibsonově filmografii nějaký náročnější umělecký počin téměř nelze“, protože většina toho, co natočil, je jen zábava a komerce. Sada úderů padá do tváře všech filmů, co Gibson režíroval, kdy Statečné srdce je poté přeceněný film, Řeka (kterou Gibson vůbec nenatočil, ale jen v ní hrál) a Muž bez tváře jsou hanlivě titulovány u nás trochu nadužívaným termínem midcult a Umučení Krista je emotivně popsán jako „přestylizovaný kýč plný nejotravnějších formálních klišé, úmorný brak, který se tváří důležitě, ale je spíš nechtěně směšný“. V případě kauzy Umučení Krista a domnělého antisemitismu navíc dojde opět k obratu od díla k osobnímu životu, který nám Fila před pár odstavci sliboval, a ke slovu přijde hercův otec – Hutton Gibson, popírač holocaustu a ultrakonzervativní katolík, který je v mnoha ohledech děsivější postavou, než samotný Gibson a třeba souvisí i s hercovými frustracemi. Kdo ví.

Samotné Apocalypto, které Vary zvolily jako reprezentativní snímek, Fila prakticky ignoruje a redukuje jej pouze kauzou s Umučením Krista, tedy jako reflexi Gibsonova pokrouceného, fanaticky pojatého křesťanství. Apocalypto je vlastně odbyto jen tvrzením, že se „spoustou historických chyb“ zobrazuje „konec mayské civilizace“. V první řadě v rámci studia mezoamerických kultur nelze hovořit úplně o historii, protože prakticky vše je díky nedostatku psaných materiálů dedukováno z archeologie, tedy je otázkou, co vlastně Gibson znázorňuje chybně? Úplně přesné také není Filovo tvrzení, že se jedná o příběh o konci mayské civilizace, protože kultura klasických Mayů zmizela někdy kolem 9. století a Gibson zasazuje svůj příběh do tzv. post-klasického či mayo-toltéckého období, kdy byly kmeny na Yucatánu ovlivněny Toltétky s krvavými oběťmi na pyramidách. A nutno dodat, že v těchto detailech má Gibson opravdu poměrně dosti jasno a jeho snímek je možná vůbec nejlepší rekonstrukcí představ o životě této kultury.

Ve vztahu k dílu je však klíčovou otázkou, proč Fila ignoruje celou Gibsonovu hereckou kariéru a zmiňuje jen jeho režijní počiny? Festival nakonec oceňoval vždy primárně herce a Gibsonova herecká kariéra je skutečně nadstandardní a ocenění si tedy v porovnání se zbylými jmény zaslouží a jakákoliv mediální kontroverze či ignorování práv novinářů si hvězdu vyzpovídat v tom nemůže hrát žádnou roli. Fila nicméně ve finále svého textu při porovnávání Gibsona se zbytkem oceněných celebrit dospívá (překvapivě!) opět k tomu, že si Mel Gibson cenu za celoživotní dílo nezaslouží, protože má jako herec „pouhé dvě polohy“ a v kontextu s ostatními „jednoduše vyznívá nejhůře“.

Co s Melem dál?

Doufám, že výše zmíněné naznačuje, jak je kauza Gibson nejen poměrně složitá a komplikovaná, ale i jak problematické je si z ní udělat jasný názor na hercovu vinu, či nevinu. Jednoduchá řešení, že Gibson je jen monstrum, jsou do jisté míry prefabrikátem amerických médií, která díky dekádě bulvárních kolotočů dokázala vygenerovat zdánlivě kompaktní obrázek jeho šílenství. Relativizovat Gibsonovo chování je nicméně stále úzká lávka, kde domnělý obhájce rychle upadne do sítě hned několika skupin hájících zájmy menšin, kteří si z Gibsona udělali odstrašující příklad novodobého antisemity a brutálního násilníka. Na druhé straně je samozřejmě evidentní, že sám Gibson není v celém řetězci kauz asi úplně nevinně a jeho chování zejména k jeho druhé partnerce je i přes pravděpodobný vliv alkoholu neomluvitelné, což demonstrují i výše zmíněná poměrně detailní (ne však úplně vyčerpávající) data o tom, co a kdy Gibson provedl. Nakonec názor ať si každý čtenář učiní sám – aby nebyl omezen mými náhledy, dávám k dispozici i původní zdroje.

Na druhé straně je ovšem neomluvitelný i diletantismus našich novinářů, kteří si tyto již prefabrikované, přesto klíčové zdroje a názory ani neověřovali, či je ve vlastní hlouposti bagatelizovali. Výše zmíněná pitva Filova textu budiž příkladem toho, zdali má někdo, kdo si léta buduje image inteligentního a nemilosrdného kritika a poté zachází se zdrojovými daty takovýmto způsobem, být brán ve svých taženích za politickou korektnost vůbec vážně. Rád bych se novinářů zastal ve věci jejich práva Gibsona výrazněji vyzpovídat a položit ony nechtěné otázky, ale při představě, že by jejich příprava vykazovala takovéto elementární profesní lapsy, tak raději ať herec-násilník odjíždí promlčen i s cenou, kterou si (bez ohledu na morálku) za své herecké i režijní práce z objektivního hlediska prostě a jednoduše zaslouží.

Na závěr si dovolím trefnou citaci, kterou byla reakce reportéra Billa O´Reillyho z Fox News z roku 2006 na první mediální smršť v rámci antisemitské kauzy a která dle mého vystihuje i onen spodní proud kritiky; tedy nikoli jen kamenování oběti, ale i otázku, co kamenující motivuje. O´Reilly zde hovořil s novinářem Geraldem Riverou a Gibsona se zastal těmito slovy na adresu amerických televizních médií:

„Myslím, že v současné chvíli už to dosáhlo sadistických rozměrů, překročilo to pomyslnou čáru, mohl bych některé z těch stanic zmínit, ale dnes večer to necháme stranou. Jsou tu nicméně určití lidé, kteří mají body, když z toho chlapa v přímém přenosu vymlátí živou duši. Mám pocit, že už bylo řečeno vše a je to více o sadismu, než o čemkoli jiném. (…) Nyní je to ve fázi, když si americká média a i sami Američané začínají užívat utrpení bohatých a mocných lidí. Libují si v tom, nemohou se toho nasytit a krev jim ulpívá na rtech, jako upírům. A tihle lidé jsou v médiích a toto je to, pro co žijí a je to špatně. Je to morálně špatně a možná to není tak špatné jako to, co provedl Gibson, ale má to k tomu velmi blízko.“[31]

 Rudolf Schimera

 Poznámky:



[1] “Fucking Jews. The Jews are responsible for all the wars in the world. Are you a Jew?”

[2] V textové verzi se k tomu Gibson oficiálně vyjádřil např. v Mel Gibson calls police sergeant „sugar tits“ during drunken arrest tirade, zde: http://tabloidwhore.blogspot.cz/2006/07/mel-gibson-calls-police-sergeant-sugar.html a na kameru ve speciálním pořadu v  rozhovoru s Diane Sawyerovou z ABC News Mel Gibson Jewish Question Interview. Část 1 zde: https://www.youtube.com/watch?v=FDfUhlBgfoU, část 2 zde: https://www.youtube.com/watch?v=0fbNnE18Ugk a ke kauze svého otci Huttonovi a jeho popírání holocaustu se vyjádřil ve třetí části zde: https://www.youtube.com/watch?v=xWbgzHblgSY.

[3] Část kolekce záznamů je k poslechu např. zde jako Mel Gibson Rant 1-4: https://www.youtube.com/watch?v=ppGwEA6wWt4&list=PL6B5B1FDBC07AB5DF. V přepisu Mel Gibson tapes: The complete transcript je přítomno zde: http://www.salon.com/2010/07/16/mel_gibson_tapes_complete_transcript/.

[5] Takto svou hádku popisoval Joeovi Ezsterhasovi, který ji barvitě líčí v knize Heaven and Mel, jejíž ukázky naleznete na 17 Craziest Bits From Joe Eszterhas Ebook About Mel Gibson, ‘Heaven and Mel’: http://www.thedailybeast.com/articles/2012/06/06/17-craziest-bits-from-joe-eszterhas-ebook-about-mel-gibson-heaven-and-mel.html.

[7] Mel Gibson calls Dean Richards an A**hole Full Uncut WGN-TV: https://www.youtube.com/watch?v=MxZRfn2Rgqg.

[8] Které lze přeložit jako „Předpokládám, že i vy máte v téhle ´bitvě svého psa´ nebo jste byl nestranný?“.

[9] Mel Gibson Talks To Sam Rubin: https://www.youtube.com/watch?v=10HfOmJhnEA.

[10] Joe Eszterhas‘ Mel Gibson audio: https://www.youtube.com/watch?v=kEAO9j4MWH4.

[11] Eszterhas promlouvá o Gibsonovi v záznamu s Howardem Sternem – Howard Stern interviews Joe Eszterhas (06/27/2012): https://www.youtube.com/watch?v=rtjj995YgLM.

[12] Jodie Foster v rámci propagace filmu Pan Bobr (2011) prezentovala Gibsona také v pozitivním světle v George Stroumboulopoulos Tonight v Jodie Foster Defends Mel Gibson: https://www.youtube.com/watch?v=sbeGI_NzQY8.

[13] Whoopi Goldbergová emotivně dementuje na svém příkladu přátelství s Gibsonem tezi, že by byl rasista, ale naopak jen „dubová palice“ (bonehead) a akcentuje fakt, že Gibsonovo chování je motivováno alkoholismem v Whoopi Goldberg defends Mel Gibson’s racist rant: https://www.youtube.com/watch?v=8ccAPIEfAIU.

[14] Peter Weir hovořil v show George Stroumboulopoulos Tonight ve věci Gibsona o „křižování na veřejnosti médii“ a o tom, že by o jeho kauze ve věci Grigorijevové a jejich dítěte měl rozhodnout soud, a ne veřejné mínění v Peter Weir Defends Mel Gibson: https://www.youtube.com/watch?v=TJMX9jVbvGk.

[15] Robert Downey Jr asks forgiveness for Mel Gibson: https://www.youtube.com/watch?v=_AAJuynxnTQ.

[16] Rozhovor Playboy Interview: Gary Oldman je zde: http://www.playboy.com/articles/gary-oldman-playboy-interview Komentované části Gary Oldman defends Mel Gibson’s antisemitic rant in Playboy interview zde: http://www.theguardian.com/film/2014/jun/24/gary-oldman-playboy-interview-antisemitism-mel-gibson.

[18] UPDATE: Gary Oldman Answers ADL Charges Of Anti-Semitism In Playboy Interview: http://deadline.com/2014/06/gary-oldman-dealing-with-shrapnel-of-playboy-candor-without-context-795411/.

[19] Gary Oldman on Antisemitic Playboy Interview: ‘I should be an example and inspiration and I am an arsehole’: http://www.independent.co.uk/news/people/gary-oldman-on-antisemitic-playboy-interview-i-should-be-an-example-and-inspiration-and-i-am-an-arsehole-9565125.html

[29] Poměrně obšírně, ač repetitivně, komentoval Filův text na svém blogu 9. července i Tomáš Zabilanský (Kamil Fila – Mel Gibson: http://blacklsays.blogspot.cz/2014/07/kamil-fila-mel-gibson.html). Reakce pak následovala 14. července: http://blacklsays.blogspot.cz/2014/07/reakce-na-text-kamil-fila-mel-gibson.html.

[30] Viz. např. „Mel has stated that the two remain friends and Robyn has confirmed through sources that she was never abused by Mel in any way during their years together“ v textu Robyn Moore and Her Relationship with Mel Gibson: http://married.answers.com/famous-couples/robyn-moore-and-her-relationship-with-mel-gibson.

[31] O’Reilly blasts „smear merchants“ and „vampires“ criticizing Mel Gibson; Rivera smears Olbermann, Stewart, and Colbert: http://mediamatters.org/video/2006/08/03/oreilly-blasts-smear-merchants-and-vampires-cri/136308.

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>