Filmový festival v Londýně, krom jiného, slouží také jako reprezantativní pohled na nejnovější britskou filmovou tvorbu. Krátce se podívejme na několik snímků, uvedených převážně v sekci „New British Cinema“.

Harmony Korine patří bezpochyby ke kontroverzním režisérům; svou ambivalentně narušenou poetikou pravidelně dráždí tradiční filmové kruhy. Svůj čtvrtý film – Trash Humpers (2009) – přijel osobně představit do Londýna.

Všechny filmy Jacquese Rivetta, které jsem měl možnost zhlédnout, mám svým způsobem rád a rád se k nim vracím. Vlastně se mi nikdy nestalo, že bych byl vyloženě jeho filmem zklamán, menší rozčarování mi však způsobil až jeho film poslední.

Představte si příběh tlusté a nevzhledné černošské dívky z harlemského ghetta, kterou její otec znásilňuje (čeká s ním již druhé dítě) a matka psychicky terorizuje, neb dceru viní z odchodu svého partnera. Dívka logicky trpí drasticky sníženým sebevědomím a až úsilí a práce sociálních pracovníků a speciální kurz pro děti z ghetta, jí pomůže znovunabýt lidskou důstojnost a matce se postavit.

Hlavní český filmový festival proběhl letos bez větších komplikací. Navzdory ekonomické krizi se organizátorům podařilo zajistit všechny partnery a celkový rozpočet 130 milionů korun umožnil fungování akce v minimálně stejném rozsahu jako v posledních letech, včetně účasti hvězd Johna Malkoviche, Antonia Banderase a dalších. Ty však byly lákadly spíše pro stále bulvárnější česká média, jež o festivalu hojně referovala a pomáhala tím udržovat zájem sponzorů.

Hlavní soutěž bývá srdcem a největší atrakcí každého festivalu. V rámci Karových Varů se však bavíme o trochu složitější situaci, neb soutěž je složena de facto ze tří celků, a to: ze Soutěžní sekce (14 mezinárodních nebo i světových premiér z celého světa), Soutěže dokumentárních filmů a ze soutěže Na východ od západu (14 premiér filmů ze států východního bloku), nemluvě o směsici filmů v mimosoutěžní sekci.

Není příliš pochyb o tom, že soutěžní sekce Na východ od západu karlovarského filmového festivalu je přesně onou profilovou sekcí, jež dává celému festivalu určitý charakter a vymezuje ho v rámci ostatních festivalových akcí. Ostatně i zahraniční média se o daném filmovém exkurzu do „východního bloku“ zmiňují – trochu příliš poeticky – jako o pestrobarevném oknu do světa východoevropského filmu. Dle oficiální dramaturgické strategie dané sekce je soutěž Na východ od západu primárně zaměřena na filmy zemí bývalého komunistického panství, přičemž se zároveň snaží upozornit západní publikum i na zajímavé filmové tituly ze zemí asijské části bývalého Sovětského svazu.

Fórum nezávislých bývá často označováno za jednu ze nejvýznamnějších a divácky nejoblíbenějších festivalových sekcí. Pokud se však důkladněji zamyslíme nad filmy letos v této sekci uvedenými, možná se neubráníme podezření, že výše uvedené pochvalné přívlastky jsou vlastně dnes už jen pouhou matoucí, od dob dřívější odlišné dramaturgie setrvale užívanou nálepkou, která již příliš nevypovídá o tom, jak kvalitně je sekce vystavěna a naplněna.

Ve vedlejších sekcích Otevřené oči a Horizonty byly promítnuty filmy, které během posledního roku zaujaly v zahraničí svými tématy i způsobem zpracování. Na deset z nich, které patří podle nás k nejpozoruhodnějším, zaměříme svoji pozornost.

Sekce Jiný pohled už svým názvem evokuje netradiční přístupy k filmu. Jako taková by měla patřit k dramaturgicky nejodvážnějším výběrům festivalu. I letos nabídla několik ojedinělých projektů.