Nuri Bilge Ceylan debutoval krátkometrážním snímkem Zámotek (Koza) v roce 1995. Tento černobílý film, v němž nezazní jediné slovo, byl uveden ve výběru krátkých filmů na festivalu v Cannes.

Celovečerním debutem Městečko navázal Nuri Bilge Ceylan plynule na svůj první film – krátkometrážní Zámotek. Jednotlivé motivy (rodiče, příroda, dům), které v něm byly spíše asociativně navázané, propojil v ucelenější příběh – i když ten zůstává víceméně pouze naznačen.

Syn se vrací do rodného města s jediným cílem: natočit film. Režisér Nuri Bilge Ceylan rozehrává film o filmu, autobiografickou sondu do života začínajícího filmaře, který okolní svět vnímá jako jeden velký profilmický materiál, svou rodinu jako herce či zaměstnance a přírodu jako kulisu k natočení nového filmu. Impresionistická cesta za jednotlivými záběry začíná i končí v nostalgickém ranním oparu, šelestu listí a bzučení hmyzu.

Nuri Bilge Ceylan pokračuje ve filmu Vzdálený z roku 2002 ve stylu, jejž nastolil v předchozích dvou filmech „venkovské trilogie“, jinak také „trilogie hledání“. Komorní, téměř minimalistický příběh o dvou mužích, kteří se potýkají s duševní prázdnotou, plyne v pomalém, kontemplativním tempu.

Vyprávění Klimatu je rozděleno do tří částí, z nichž se každá vyznačuje jiným prostředím a také jiným ročním obdobím. Letní úvod je zasazen do prosluněného pobřeží Středozemního moře, kde vysokoškolský pedagog Isa (sám režisér Ceylan) spolu se svou mladší partnerkou Bahar (Ceylanova skutečná manželka Ebru) prožívá dovolenou. Jejich vztah je však očividně v rozkladu.

Tři opice (2008) tvoří předěl v Ceylanově tvorbě. Jsou prvním filmem, ve kterém se turecký režisér oprostil od autobiografičnosti a předložil zcela umělý příběh. Tímto směrem pokračoval i v následujícím Tenkrát v Anatolii, jež zůstává dosud jeho posledním dílem.

Je pozoruhodné, že se o nejnovějším snímku Nuriho Bilge Ceylana mluví jako o prozatím nejpřístupnějším z jeho tvorby. Pomineme-li fakt, že nikdo nezmiňuje, pro jaké obecenstvo má být film přístupnější, bylo by zajímavé zjistit, proč tomu tak je. Stopáž snímku se totiž blíží ke 150 minutám a ani v Tenkrát v Anatolii se Ceylan neodklonil od poetiky dlouhých záběrů a pomalejšího tempa vyprávění. Ovšem kdo se již setkal s některým filmem tohoto režiséra, bude možná překvapen, jak se Ceylanova tvorba vyvíjí.

Život a filmy NBC v datech.