26. ledna 1959 – narozen v istanbulské čtvrti Bakırköy. Dětství strávil na venkově v Yenice – rodném městě svého otce.

1969 – rodina se stěhuje zpátky do Istanbulu, aby zajistila svým dětem středoškolské vzdělání, které v Yenice není dostupné.

1976 – Ceylan dokončuje střední školu a začíná studovat chemické inženýrství na Istanbulské technické univerzitě. Během politických nepokojů a studentských bouří však dochází k častému přerušování výuky. O dva roky později Ceylan mění školu a zapisuje se na obor elektronického inženýrství na univerzitě Boğaziçi. Zde se prohlubuje jeho zájem o fotografii, kterou dělá od svých patnácti let. Stává se členem fotografického klubu a přivydělává si focením portrétů na doklady. Navštěvuje tureckou cinematéku, univerzitní filmový klub a vybrané kurzy o filmu.

1985 – Ceylan dokončuje univerzitu a odjíždí do Londýna. Protože nepracuje, chodí několikrát denně do kina. Vidí filmy režisérů, kteří ho zásadně ovlivní: Bressona, Antonioniho, Tarkovského a hlavně Ozua. Po čtyřměsíčním pobytu v Londýně odlétá do Káthmándú. V Himalájích si chce ujasnit, čemu se bude v životě věnovat. Rozhodnutí padne až po návratu, během osmnáctiměsíční vojenské služby: Ceylan zvolí film. Přihlásí se na uměleckou Univerzitu Mimara Sinana, ale protože je v ročníku nejstarší a má po třicítce, chce studium urychlit. Nakonec po dvou letech skončí a vrhne se do praxe. Hraje ve filmu svého přítele, kupuje kameru Arriflex 2B a pouští se do vlastní režie.

1993 – koncem roku začíná točit Zámotek. Přihlásí ho do soutěže krátkých filmů v Cannes, do níž je nakonec jako vůbec první turecký film vybrán a v květnu 1995 odpromítán. Povzbuzen úspěchem připravuje Ceylan celovečerní debut.

28. listopadu 1997 – premiéra Městečka v jednom istanbulském artovém kině. 20. února pak mezinárodní uvedení v soutěžní sekci Forum na berlínském festivalu. První významná cena (Caligari).

1999 – schéma se opakuje: v prosinci turecká premiéra Májových oblaků, v únoru Berlinale – tentokrát hlavní soutěž. Ceylanovi se dostává větší pozornosti od recenzentů.

2. prosince 2002 – na následky zranění po autonehodě umírá Emin Toprak, Ceylanův stěžejní herec, který hraje i v jeho novém filmu Vzdálený. Ten má premiéru o necelé tři týdny později (20. 12.). V Cannes 2003 dostane Toprak cenu za nejlepší herecký výkon (ex aequo s Muzafferem Özdemirem) a film Velkou cenu poroty. Vzdálený začne být kritikou označován za poslední část tzv. venkovské trilogie.

2003 – Ceylan se vrací k fotografii. Během výběru lokací pro svůj další film pořídí množství snímků. Některé z nich publikuje později v knize Turkey Cinemascope, jež je výběrem jeho prací z let 2003-2009.

2005 – první monografie o NBC z pera Hasana Akbuluta.

2006 – Ceylan obsazuje sám sebe a svoji ženu do příběhu o rozpadu partnerského vztahu. Klima získává cenu FIPRESCI v Cannes. Ebru Ceylan se nadále stane režisérovou spoluscenáristkou a nejbližší spolupracovnicí.

2008 – Tři opice, první film bez autobiografického pozadí. Precizně vystavěný příběh, přesto v Cannes cena za režii – zejména pro výraznou práci se zvukem, herci a digitálním obrazem.

2010 – ankety o nejvýznamnější filmy dekády. Vzdálený a Klima jsou ve výběrech časopisů jako Positif, Télérama, Sight and Sound nebo Film Comment.

květen 2011 – V Cannes uveden Ceylanův prozatím poslední a taky vrcholný film: Tenkrát v Anatolii (Velká cena poroty).