Nuri Bilge Ceylan pokračuje ve filmu Vzdálený z roku 2002 ve stylu, jejž nastolil v předchozích dvou filmech „venkovské trilogie“, jinak také „trilogie hledání“. Komorní, téměř minimalistický příběh o dvou mužích, kteří se potýkají s duševní prázdnotou, plyne v pomalém, kontemplativním tempu. Obrazové ztvárnění, dozajista ovlivněné autorovým zájmem o fotografii, i střídmá zvuková složka podtrhují pozvolné plynutí děje, který je ze všeho nejvíc pozorováním života, jeho útrap i drobných radostí. Ceylanovo líčení všedního života a mezilidských vztahů je velmi autentické.

Mladík Yusuf (Emin Toprak) přijde o práci v továrně ve svém rodném městečku, stejně jako jeho otec, a proto se vydá do Istanbulu, aby vydělal nějaké peníze pro sebe a svou rodinu jako zaměstnanec na lodi. Zatímco si hledá práci v loděnici, bydlí u svého bratrance, rozvedeného samotáře Mahmuta (Muzaffer Özdemir).

Muži spolu nevychází příliš dobře, přičemž hlavním důvodem sporů jsou jejich rozdílné povahy. Mahmut je poměrně bohatý a sečtělý fotograf z velkoměsta a jeho řád je náhle narušen přítomností ne zrovna vítaného hosta, nevzdělaného a chudého venkovana bez práce a zájmů. Dvě vlastnosti jsou jim však očividně společné – ani jeden z nich nemá životní cíl a ani jeden nedokáže vyjádřit své city a emoce.

Když se Yusuf poprvé vydá zkusit štěstí do zasněženého přístavu, spatří tam převrácenou loď a tento symbol jako by předznamenával následný neúspěch. Záhy se ukáže, že získat práci jako námořník není tak snadné, jak se Yusuf domníval, a tak se jen potlouká po ulicích a zabíjí čas. Mahmut i námořník, se kterým se Yusuf setká v přístavní kavárně, mu dávají najevo, že práce na lodi není taková, jak si ji mladík vysnil. Nadšení z poznávání cizích krajů brzy vyvane a zbude jen osamělost, se kterou se člověk musí vyrovnat.

Pomineme-li otázku majetnosti, Mahmut na tom není o mnoho lépe. Fotografie je pro něj mrtvá, přestože je tím, co ho živí. Pravda, fotografování dlaždic na zakázku není příliš kreativní. Jediným pozitivním zábleskem je fotografování v Anatolii, které přinese nějaké peníze Mahmutovi i Yusufovi, který mu asistoval. Mahmutovo intelektuální založení je jen pózou – předstírá, že s velkým zaujetím sleduje film Andreje Tarkovského, ale jakmile se Yusuf vzdálí, pustí si raději porno.

Bratranci spolu téměř nemluví a propadají se do čím dál hlubší emoční prázdnoty. Mahmut se jen těžko smiřuje s myšlenkou, že jeho bývalá žena se stěhuje se svým novým manželem do Kanady, kde hodlá začít nový život, ale nedokáže dát nic najevo, své city dusí v sobě. Stejně tak nedokáže normálně komunikovat ani se svou milenkou, jako by sám sebe utvrzoval ve své osamělosti. Yusuf, podobně jako jeho příbuzný, má problém oslovit dívku ze sousedství, která se mu líbí.

Nabízí se hlavní motivy, které můžeme ve filmu najít: stereotyp, osamělost, uzavřenost, bezcílnost, obtížná komunikace, selhání v osobním i profesním životě. Oba muži uvízli v monotónním životě, z něhož nevidí východisko. Překlenout vzdálenost, která dělí bydliště dvou lidí, je snadné, ale co se týče vzdálenosti emoční, tkví mezi nimi nepřekonatelná propast. Název „Vzdálený“ referuje právě k této duševní odcizenosti.

Na konci filmu Yusuf zmizí, aniž by dal vědět proč a kam. V závěrečné scéně vidíme Mahmuta, který sedí na lavičce v přístavu a pozoruje proplouvající lodě. Zapálí si cigaretu – to jediné, co po Yusufovi v bytě zbylo. Je opět sám, vzdálenější od svých blízkých než kdy dříve.

Vizuální stránka filmu je založena na dlouhých statických záběrech, většinou celcích, polocelcích, případně polodetailech. Záběry jsou pečlivě inscenované, jejich kompozice mnohdy připomíná fotografie. Často jsou rozčleněné do několika plánů, přičemž akce se odehrává převážně v hloubce pole. Zvolený styl napovídá, že jsme pouhými vnějšími pozorovateli života jiných, jsme od nich vzdáleni. Střídmě užívané detaily jako by trochu poodkrývaly nitro postav.

Herecké obsazení má jednu zvláštnost – většinu obsazení tvoří neherci, přesněji řečeno Ceylanova rodina a přátelé. Oba představitelé hlavních postav, Özdemir a Toprak, nabyli své první zkušenosti s filmovým herectvím v Ceylanových celovečerních snímcích Městečko a Májová oblaka, tedy v prvních dvou dílech zmiňované trilogie, která volně navazuje na krátkometrážní film Zámotek. Pro Emina Topraka to byla třetí a současně poslední role, protože krátce po natáčení zemřel při autonehodě ve věku osmadvaceti let. Mahmutovu matku ve snímku Vzdálený hrála režisérova skutečná matka, Fatma Ceylan. V menší roli se zde objevila i jeho manželka Ebru Ceylan.

Sám Nuri Bilge Ceylan nebyl pouze režisérem tohoto snímku, ale také jeho producentem, scenáristou, kameramanem a střihačem. Dá se říct, že je skutečným autorem svého filmového díla, které získalo celkem 47 různých cen z celého světa, včetně Velké ceny festivalu v Cannes, a stalo se tak do té doby nejoceňovanějším filmem turecké kinematografie.

Michaela Doubravová

Vzdálený (Uzak, Turecko 2002)

kamera a režie: Nuri Bilge Ceylan

scénář: Nuri Bilge Ceylan, Cemil Kavukçu

střih: Nuri Bilge Ceylan, Ayhan Ergürsel

hrají: Muzaffer Özdemir (Mahmut), Emin Toprak (Yusuf), Zuhal Gencer (Nazan, Mahmutova manželka), Nazan Kirilmis (Mahmutova milenka), Feridun Koc (domovník) a další

110 min.