Home » současný film / contemporary cinema

Zámotek

26 Červen 2012 Bez komentářů

Nuri Bilge Ceylan debutoval krátkometrážním snímkem Zámotek (Koza) v roce 1995. Tento černobílý film, v němž nezazní jediné slovo, byl uveden ve výběru krátkých filmů na festivalu v Cannes. O dva roky později následoval první celovečerní film Městečko (Kasaba, 1997), který bývá spolu s dvojicí následujících snímků – Májová oblaka (Mayıs sıkıntısı, 1999) a Vzdálený (Uzak, 2002) – označován za trilogii. „Všechny tři filmy se točí kolem stejného tropu: skutečných a domnělých cest, návratů domů a útěků z domova.“ (SUNER, Asuman: New Turkish Cinema: Belonging, Identity and Memory. I. B. Tauris 2010, s. 79.) Spojující je rovněž přítomnost stále stejných postav, zvláště pak protagonisty, kterého ve všech třech filmech ztvárnil Mehmet Emin Toprak. (Toprak posmrtně obdržel cenu za nejlepší herecký výkon ve filmu Vzdálený na festivalu v Cannes. Zemřel při autonehodě. Více viz http://www.guardian.co.uk/film/2004/may/06/turkey.world)

Již z pouhého nahlédnutí do Ceylanovy filmografie či zhlédnutí závěrečných titulků jeho filmů je patrné, že Ceylan je zároveň autorem scénáře, kameramanem, spolustřihačem, producentem a někdy také hercem – tedy skutečně ryzím auteurem. Jeho filmy jsou intimní ve smyslu tvorby, při které Ceylan spolupracuje s úzkým okruhem lidí, a také obsazením, ve kterém se objevují téměř výhradně neherci a často rovněž Ceylanovi rodiče a jeho přátelé. Samotná práce Ceylana se scénářem a neherci je pro výslednou podobu jeho filmů určující. Ceylan sice má jasnou představu o finálním tvaru a podobě jednotlivých záběrů, ale při práci s neherci postupuje specifickým způsobem. Jak sám říká: „(…) Vysvětlím jim situaci a někdy jim říkám, co mají říct. Ale napřed chci vidět, co mi předloží. Pokud se mi to nelíbí, potom to začnu upravovat. Píšu scénář, ale neukazuju jim ho.“ (ANDREW, Geoff: Beyond the Clouds: An Interview with Nuri Bilge Ceylan. Dostupné z: http://sensesofcinema.com/2004/feature-articles/nuri_bilge_ceylan/) Jako kameraman Ceylan vytváří záběry fotografické kvality, záběry, které fungují jako působivá výpověď samy o sobě, vytržené z kontextu filmu. To pochopitelně není náhoda, protože Ceylan se od mládí zabýval fotografováním a je v něm stále aktivní. (Viz Ceylanův oficiální web, kde si lze prohlédnout jeho dílo: http://www.nuribilgeceylan.com/photography/photography.php?mid=1)

Téměř osmnáctiminutový snímek Zámotek natočil Ceylan na 35mm černobílý formát. Jak se dočteme na Ceylanově webu, režisér tento snímek začal natáčet koncem roku 1993. Použil jednak negativ, který si dovezl z Ruska, a také filmový materiál, který dostal od státní společnosti TRT (Türkiye Radyo Televizyon). (Viz http://www.nuribilgeceylan.com/bio-english.php) Ve snímku se objevují jeho rodiče – Fatma Ceylan a Mehmet Emin Ceylan – a malý chlapec Turgut Toprak. V tomto filmu, který je zcela bez dialogů, představují velmi výraznou složku zvuky, které jsou svou intenzitou téměř nepříjemné. Ceylan se zvukem záměrně nepracuje realisticky, ale selektivně, a utváří jím celkovou atmosféru. (Nuri Bilge Ceylan Interview Trancript – BFI Southbank. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/film/2009/feb/06/nuri-bilge-ceylan-interview-transcript)

Film započíná rapidmontáží rodinných fotografií manželské dvojice ve spojení s atonálním hudebním podkresem a následným detailním záběrem nejprve na ošlehanou tvář sedícího staršího muže. Následuje podobný záběr na ženu pomyslně hledící směrem k muži. Evokuje dojem určité interakce, která nám uniká, čehosi nevyřčeného nebo něčeho, čeho jsme nebyli my jako diváci svědky. Zavření dveří za ženou a zčernání obrazu pak naznačuje vzájemné oddělení či odcizení. Tak vypadá úvodní sekvence, kterou od zbytku filmu odděluje titulek názvu filmu (KOZA) a kterou, ostatně jako celý film, můžete zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=_1qijQN95Os

Intenzivní zvuky, jako je zavrzání branky, šplouchání vody nebo nepřirozený zvuk kácení stromu či těžko identifikovatelný zvířecí (?) křik působí ve spojení s hudebním doprovodem a obrazovou složkou velmi výrazným dojmem. Sled záběrů nám představuje obrazy z nekonečného koloběhu přírody, muže, který se ocitá v jakémsi horečnatém stavu, objevují se před ním znepokojivé obrazy, jako by se neustále probouzel do dalšího snu.

V titulcích se dočteme, že Ceylan ve filmu použil hudbu Vjačeslava Arťomova, Johanna Sebastiana Bacha a Petera Gabriela. Jsou to právě melodie Bachových varhanních skladeb, které spolu se zmíněnými intenzivními zvuky určují ladění celého filmu. To se nenápadně proměňuje ze znepokojivé pochmurnosti, obzvláště když slyšíme zvuk hřmění, do relativního poklidu a zpět.

Ve filmu se objevuje postava chlapce, který se potlouká přírodou a pozoruje dvojici. Vidíme jej také v momentu, kdy bezdůvodně, jen tak z dlouhé chvíle rozkopne jeden včelín. Ceylan hlouběji prozkoumává dětskou povahu ve svém následujícím filmu Městečko, kde chlapce a holčičku konfrontuje nejen s přírodou a zvířaty, ale také se světem dospělých. Lákavé a zároveň bezdůvodné ubližování a ničení, stejně jako pozorování zvířat, se táhne celým Ceylanovým celovečerním debutem.

Snímek Zámotek můžeme chápat jako pokus o vyobrazení běhu přírody, rozkladu i rozpadu, plynutí času, stejně jako pozorování krajiny a lidí, jejich soužití a odcizení. Právě odcizení symbolizují neustále se zavírající dveře za ženou. Na začátku žena přijela za mužem, se kterým si byli dříve blízcí, aby na konci opět odjela. Jak se dočteme v synopsi a jak lze vycítit, v jejich životech se odehrálo něco bolestného. Opětovné setkání rány nezahojilo.

Před divákem během sledování tohoto filmu vyvstává řada asociací a interpretací, které mohou být mylné, ale to nic neubírá na zážitku, který je skutečně intenzivní a pozoruhodný, protože přináší řadu pocitů – většina z nich není ovšem příliš příjemná.

Veronika Zýková

Zámotek (Koza, Turecko 1995)

Režie, kamera a scénář: Nuri Bilge Ceylan

Hrají: Emin Ceylan, Fatma Ceylan a Turgut Toprak

18 min.

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>