Téměř každý filmový festival pořádá doprovodný program jako součást a určitý doplněk programu filmového. Zdá se, že jde o nutnost, má-li být filmový festival otevřenou kulturní akcí, jež má přilákat a v důsledku uspokojit i návštěvníky, kteří nepovažují film za ústřední bod svého zájmu. Nechám stranou doprovodný program, který není spojen s filmem, i když i ten by stál v případě filmového festivalu v Karlových Varech za úvahu. Jde mi o specifickou událost, jež má dvojí funkci:

Filmové festivaly bývají vždy vděčným tématem různých úvah, studií i kritických zamyšlení, neboť svou podstatou nikdy nemohou naplnit všechna očekávání, jež jsou běžně kladena na podobný typ akcí různými skupinami pisatelů. Filmová dramaturgie je činnost nestálá, lze snad dokonce říct, že jde o dovednost podléhající určitému „chátrání“, neboť orientovat se ve světové filmové produkci, správně rozpoznat a uchopit trendy v různých zákoutích filmového umění a ještě se potýkat s různorodou strategií, podporovanou institucemi, na kterých je úspěch dramaturgického záměru často závislý, vyžaduje značné úsilí a je dnes – nejčastěji – kolektivní spoluprácí, a tedy kolektivní odpovědností. I přes obtíže by se kritik, hodnotící, posuzující filmový festival a jeho programovou náplň, neměl uchýlit k blahosklonné omluvě, nesoucí ve svém podtitulu běžně užívaný – bohužel – poukaz na obtížnosti spojené s danou činností. 46. ročník filmového festivalu v Karlových Varech, kterému je převážně věnováno toto speciální číslo našeho časopisu, byl v mnohém úspěšným příkladem výše naznačeného.

Naše, povýtce částečné, hodnocení lze na jedné straně chápat jako projev zájmu a radosti nad touto filmovou událostí roku (pro českého filmového fanouška, ale i odborníka), na straně druhé jde i o určitý kritický přístup k filmovému festivalu, který se mediálně již delší dobu prezentuje jako ústřední a hlavní trendy odrážející spojnice mezi východem a západem. Nejen toto – jistě uměle – stvořené bipolární vidění, ale taktéž obsazení jednotlivých sekcí i kvalita jednotlivých snímků jsou předmětem našich úvah. Filmový festival v Karlových Varech bude vždy, díky svému zázemí, počtu snímků, své prezentaci v médiích i snahou získat známé tváře…

Filmový festival v Londýně, krom jiného, slouží také jako reprezantativní pohled na nejnovější britskou filmovou tvorbu. Krátce se podívejme na několik snímků, uvedených převážně v sekci „New British Cinema“.

Harmony Korine patří bezpochyby ke kontroverzním režisérům; svou ambivalentně narušenou poetikou pravidelně dráždí tradiční filmové kruhy. Svůj čtvrtý film – Trash Humpers (2009) – přijel osobně představit do Londýna.

Není příliš pochyb o tom, že soutěžní sekce Na východ od západu karlovarského filmového festivalu je přesně onou profilovou sekcí, jež dává celému festivalu určitý charakter a vymezuje ho v rámci ostatních festivalových akcí. Ostatně i zahraniční média se o daném filmovém exkurzu do „východního bloku“ zmiňují – trochu příliš poeticky – jako o pestrobarevném oknu do světa východoevropského filmu. Dle oficiální dramaturgické strategie dané sekce je soutěž Na východ od západu primárně zaměřena na filmy zemí bývalého komunistického panství, přičemž se zároveň snaží upozornit západní publikum i na zajímavé filmové tituly ze zemí asijské části bývalého Sovětského svazu.

Nový film Larse von Triera Antichrist vzbudil vášnivé diskuze. Film, jenž měl světovou premiéru v hlavní soutěži v Cannes, se objevil na festivalu v Karlových Varech v sekci „Otevřené oči“. I zde ho provázely diskuze a pochybnosti, zda jde vůbec ještě o umění – bez diskuze rozhodně jde.

Soutěžní sekce Na východ od západu je svým způsobem profilovou programovou sekcí celého filmového festivalu v Karlových Varech. Jaký byl letošní ročník dané soutěže?