Pohled na 53. BFI filmový festival v Londýně

Bizarnost podomácku

Trash Humpers Harmony Korina

Filmová absurdita má mnoho podob, nejlépe se ale snáší s bizarností jednotlivých událostí či postav. Je-li strategií komerčních filmů využít diváckých očekávání v nejvyšší možné míře, pak experimentálně laděné filmové provokace Harmony Korina směřují spíše k absolutizaci individuálního pohledu na ono „zářivě podivné“, které naopak v divácích aktivizuje to, co zůstává většinou skryté. Není pochyb o tom, že Harmony Korine je všestranný umělec, jenž se směle pohybuje mezi filmem, literaturou, hudbou či výtvarným uměním (připomínám jeho výstavu Pass the Bitch Chicken společně s Christopherem Woolem či spolupráci s Björk na albu Vespertine, 2001). Jeho filmy často zanechávají v divákovi podivnou směs „nesmyslu a obskurnosti“, ale většina lidí si jeho filmy dlouho pamatuje. Do povědomí českého diváka se Harmony Korine zcela určitě zapsal svým scénářem k filmu Kids (1995, režie Larry Clark), popř. svým debutem Gummo (1997), svérázným vyprávěním o několika postavách v apokalyptickém městečku Xenia v Ohiu. Již tímto svým prvním filmovým pokusem Harmony Korine dokázal šokovat nejen „bezmyšlenkovitým“ zobrazením násilí, ale také podivně hravou vaudevillovskou poetikou. Jeho kombinace 35mm filmu, super 8 a polaroidu přesně vystihovala neukotvenost jednotlivých charakterů, zobrazených bez interpretovatelné souvislosti a většinou realizovaných neherci. Právě určitá prediktabilita komerčního filmu se stala Korinovi cílem znesvěcení a z toho plynoucí nutnost re-formulovat filmový jazyk se brzy stala svým způsobem programem; ovšem bez pevných kontur či pravidel. Snad jen Korinův anti-manifest „Mistakist declaration“ může vykázat určité ambice něco projektovat do budoucna, pochopitelně s jistou dávkou ironie. Korinova „mistake-ist artform“, v určitých konturách navazující na Herzogovu „Minnesotskou deklaraci“ dokumentárního filmu, se stala určitou synekdochou experimentálně laděného uměleckého filmu v USA; cílenou provokací, jež má za účel poskvrnit čistotu amerického (implicitně obecně lidského) způsobu života se všemi řádnými představami, jak pohodlně žít.

Korinův poslední, v pořadí čtvrtý, film Trash Humpers (2009), jenž měl světovou premiéru na filmovém festivalu v Torontu, je další (přesto jinou) „chybnou“ filmovou hrou, tentokrát imitující domácí video (natočeno na VHS, stříháno na VCRs, vše za čtyři měsíce). Jestliže si předešlý Korinův film – Mister Lonely (2007) – pohrával s myšlenkou celebrit, byť pocházejících z voskového muzea, pak Trash Humpers vracejí diváka do nejspodnější úrovně lidské společnosti – k „maskovaným“ bezdomovcům, kteří souloží s popelnicemi, rozbíjejí vše, co najdou, vydávají různorodé skřeky, jen občas přecházející k srozumitelné řeči, a občas někoho zabijí. Tato nalíčenost jednotlivých charakterů je zuřivě podmanivá a plive předchozím celebritám přímo do obličeje. Osobně nevidím v Harmony Korinovi filmového vizionáře (jako např. Werner Herzog), ale jeho profesionálně – v nejlepším slova smyslu – neukotvená absurdnost podomácku je přitažlivým pohledem na „American Landscape“, jak ji Korine již několikrát ve svých filmech představil.

Trash Humpers jsou obrazem všech zavrženíhodných vlastností – kopulují, ničí, lžou, předvádějí, co je napadne, tahají malé děti za kolem, přesto vytvářejí zvláštní linii subkultury: svou přítomností prostě osvětlují to, co zůstává běžnému pohledu skryto; podobně jako opuštěné parkoviště s blikající lampou v rohu. Korinova posedlost Nashvillem v Tennessee je v tomto případě rámována jakoby náhodným zachycením života několika obskurních postav, ale zprostředkovává poměrně srozumitelně to, co rozhodně stojí za zopakování: vaše místo zákonem určené pro popelnici bude znásilněno, pošpiněno a rozkopáno směrem k sousedovi, zkuste si stěžovat – není komu. Tato óda vandalismu, učící malé děti vkládat žiletku do „školních“ jablíček, by vás rozhodně neměla minout.

Michal Kříž

Trash Humpers, USA/VB 2009

režie: Harmony Korine

scénář: Harmony Korine

kamera: Harmony Korine

hrají: Paul Booker, Dave Cloud, Chris Crofton, Harmony Korine (Hervé) a další.

78 min. (uvedeno v sekci World Cinema)

trailer: http://www.youtube.com/watch?v=OPl-O0Z5hys