Luis Miñarro se řadí k nejdůležitějším filmovým producentům, působícím dnes v Evropě. Jeho společnost Eddie Saeta se sídlem v Barceloně podporuje režiséry s často velmi vyhraněným stylem.

Lou Castel patří bez nadsázky mezi evropské herecké legendy. Hrál ve filmech Marca Bellocchia, Philippa Garrela, Rainera Wernera Fassbindera a dalších. V Karlových Varech představil svůj nejnovější snímek.

Mnozí kritici už ani neskrývají své rozhořčení a předem prohlašují, že na soutěžních sekcích je nepotkáte. Přijedou si doplnit své filmové mezery z Cannes a Berlinale, tím to končí. Sekce, jako například Fórum nezávislých, tak nakonec trpí nejenom nevyvážeností, ale i odmítavostí ze strany návštěvníků podporovanou už samotnými kritiky.

Program festivalu nabídnul několik smělých filmů od začínajících autorů, které jsou příslibem do budoucna. Z 5 sekcí vybíráme 5 různých filmařů, jejichž tvorba nás zaujala a s jejichž jmény se budeme patrně stále častěji setkávat…

Britský režisér bulharského původu Ilian Metev představil v Karlových Varech svůj celovečerní debut. Film Poslední záchranka v Sofii byl zařazen do soutěže dokumentárních filmů, kterou nakonec vyhrál.

Antonioni vchází do šera římské baziliky San Pietro in Vincoli z blíže nespecifikovaného světla. Asi nemá smysl onen svět „tam“ blíže určovat. Je to pomíjivý prostor, ve kterém se nacházíme jako smrtelné bytosti.

Kenneth Lonergan nabízí téměř tříhodinový film – přesto je Margaret příliš krátká. Režisér v ní otevírá mnoho témat, rozvržených fragmentárně a majících jedinou spojnici – postavu Lisy (Anna Paquin).

Alexandr Sokurov zakončil svoji tetralogii moci filmem, o kterém lze tvrdit, že nebude jen „dalším v řadě.“ Faust se vymyká už svým univerzálním zaměřením, které je v něm přímo obsaženo navzdory veškerému zcivilnění, jež Sokurov oproti Goetheho předloze provedl.