Home » Filmové festivaly / Film festivals

Lesk a bída filmových Master Class

5 Září 2011 Bez komentářů

Glosa:

Lesk a bída filmových Master Class

Téměř každý filmový festival pořádá doprovodný program jako součást a určitý doplněk programu filmového. Zdá se, že jde o nutnost, má-li být filmový festival otevřenou kulturní akcí, jež má přilákat a v důsledku uspokojit i návštěvníky, kteří nepovažují film za ústřední bod svého zájmu. Nechám stranou doprovodný program, který není spojen s filmem, i když i ten by stál v případě filmového festivalu v Karlových Varech za úvahu. Jde mi o specifickou událost, jež má dvojí funkci: Jednak seznámit diváka s tvůrcem, a přiblížit ho tak k divákovi, jenž právě jen na festivalu má takto možnost oslovit tvůrce. Jednak vytvořit prostor pro konfrontaci (v pozitivním slova smyslu) dvou stran – na jedné straně tvůrce, jenž prezentuje svou roli jako garanci (smyslu, záměru, stylu atd.), na straně druhé diváka, který své postavení odvíjí od své zkušenosti, která mnohdy přesahuje horizont tvůrce. Osobně mám rád setkání s tvůrci, nikoli ihned po zhlédnutí snímku, ale s odstupem a s možností poznat, je-li to možné, celé autorovo dílo. Pochopitelně záleží na daném tvůrci, zda je ochoten o svém díle diskutovat (ne každý to umí), a na ostatních účastnících diskuze (nesdílím oblibu v historkách a budoucích plánech). Má na mysli to, co se nazývá Master Class. I když je daný pojem trochu zavádějící, minimálně v pojetí mnoha festivalů, během 46. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech šlo o událost hodnou povšimnutí.

Jde mi jen o glosu, poznámku pod čarou, nikoli o analýzu daných událostí. V karlovarských Master Classes vidím dvojí záměr: (I) Ochotu a snahu přiblížit festivalové hosty, převážně ze zahraničí, divákům a návštěvníkům festivalu. Byl-li (a stále je) festival kritizován za přílišnou viditelnost rozdílu mezi běžnými diváky a hosty, právě tato setkání mohla danou roztrpčenost utlumit a to i za předpokladu, že největší hvězdy festivalu se daných akcí účastnit nebudou (neúčastnily se). (II) Přiblížit se zahraničním festivalům, které podobně akce pořádají pravidelně již mnoho let a daří se jim zvát a nadchnout i renomované tvůrce. (Osobně si vzpomínám na diskuzi s Michaelem Hanekem na festivalu BFI v Londýně). Karlovarská podoba Master Classes měla ale své podstatné nedostatky, které spíše poukazují na fakt, že festival v Karlových Varech pořádá dané akce jaksi pro forma. Předně samotný prostor, kde se Master Classes pořádaly, byl naprosto nevyhovující: špatná akustika, hlučné prostředí, které bylo navíc přímo spojeno s barem a parketem, kde se běžné lidé spíše baví (někteří i během dané akce). Ani organizace nebyla příliš profesionální, samotnou otázkou pak zůstává výběr jednotlivých komentátorů. Např. v případě Master Class Denise Villeneuva, který ale stejně odmítl o svých filmech hovořit z pozice „vědoucího“ (možná by nestálo tolik námahy dát dané akci aspoň minimální programovou strukturu), lze moderaci Marcela Arbeita považovat za poněkud autistickou. A to je v případě Villeneuva rozhodně škoda.

Mezi hosty, krom již zmíněného režiséra Denise Villeneuva (o dvou jeho posledních filmech jsem psal na blogu Fantomu), patřili např. István Szabó, Monte Hellman, Martin Donovan, Brian Newman a Ted Hope či mladí řečtí filmaři (Maria Drandaki, Syllas Tzoumerkas, Alexis Alexiou , Argyris Papadimitropoulos). Je určitě dobře, že dané akce kopírovaly filmový program. Nebylo by ale určitě na škodu, kdyby se festival rozhodl sledovat dlouhodobější plán.

Michal Kříž

 

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>