Filmové festivaly bývají vždy vděčným tématem různých úvah, studií i kritických zamyšlení, neboť svou podstatou nikdy nemohou naplnit všechna očekávání, jež jsou běžně kladena na podobný typ akcí různými skupinami pisatelů. Filmová dramaturgie je činnost nestálá, lze snad dokonce říct, že jde o dovednost podléhající určitému „chátrání“, neboť orientovat se ve světové filmové produkci, správně rozpoznat a uchopit trendy v různých zákoutích filmového umění a ještě se potýkat s různorodou strategií, podporovanou institucemi, na kterých je úspěch dramaturgického záměru často závislý, vyžaduje značné úsilí a je dnes – nejčastěji – kolektivní spoluprácí, a tedy kolektivní odpovědností. I přes obtíže by se kritik, hodnotící, posuzující filmový festival a jeho programovou náplň, neměl uchýlit k blahosklonné omluvě, nesoucí ve svém podtitulu běžně užívaný – bohužel – poukaz na obtížnosti spojené s danou činností. 46. ročník filmového festivalu v Karlových Varech, kterému je převážně věnováno toto speciální číslo našeho časopisu, byl v mnohém úspěšným příkladem výše naznačeného.

Naše, povýtce částečné, hodnocení lze na jedné straně chápat jako projev zájmu a radosti nad touto filmovou událostí roku (pro českého filmového fanouška, ale i odborníka), na straně druhé jde i o určitý kritický přístup k filmovému festivalu, který se mediálně již delší dobu prezentuje jako ústřední a hlavní trendy odrážející spojnice mezi východem a západem. Nejen toto – jistě uměle – stvořené bipolární vidění, ale taktéž obsazení jednotlivých sekcí i kvalita jednotlivých snímků jsou předmětem našich úvah. Filmový festival v Karlových Varech bude vždy, díky svému zázemí, počtu snímků, své prezentaci v médiích i snahou získat známé tváře do svého festivalového programu, patřit k filmovým akcím, kterým se vyplatí věnovat určitou pozornost. Otázkou ale nadále zůstává, zda je festivalový program i způsob jeho prezentace atraktivní a zda jde z pohledu odborníka o seriózní obraz světové filmové produkce, která česká kina stále míjí.

Jako určitý apendix přidáváme k tomuto karlovarskému číslu několik textů, věnovaných filmové přehlídce Red Westerns, poprvé představené letos na filmovém festivalu v Rotterdamu a následně putující do dalších zemí (Švédsko, Polsko, Rakousko, Slovensko). Za spolupráci zde musím poděkovat Ludmile Cvikové z filmového festivalu v Rotterdamu: nejen za její ochotu, ale též za trpělivost, neboť filmový Fantom se vrací s novými tématy po stále delších časových prodlevách. Snad tomu bude v budoucnosti jinak. Doufáme.

Michal Kříž