Home » Filmové festivaly / Film festivals, současný film / contemporary cinema

Nakročení k avantgardě

28 Září 2013 Bez komentářů

Nejvýraznější programovou změnou letošního ročníku bylo zařazení nové sekce Imagina. Od festivalové dramaturgie to byl poměrně riskatní krok, protože nahradila divácky vděčnou Hudební odyseu filmy současné světové avantgardy. Dopředu bylo jasné, že část publika tuto změnu nepřijme, bude z projekcí nespokojeně odcházet a svoji nevoli si vybije na různých internetových fórech. Na druhou stranu bylo toto rozhodnutí nutné, očekávané a částí veřejnosti vítané: festival se konečně otevřel dalším formám kinematografie a přiblížil se k progresivním přehlídkám typu Locarna, Rotterdamu či u nás PAFu, které dávno avantgardu nejenže akceptují, ale pojímají ji dokonce jako stěžejní součást programu.

Hned první ročník Imaginy byl dramaturgem Viktorem Palákem zdařile sestavený. Odrážel různorodé trendy v nakládání s pohyblivým obrazem – od prozkoušení nových možností narace (Já tam mám tělo Adély Babanové) přes náročné found footage kompozice (Vyslanec stínů Norberta Pfaffenbichlera) až po unikavá, filozofující díla (Fata Morgana Petera Schreinera). Jádro přehlídky tvořily logicky filmy z Rakouska, které si po několika desetiletích stále udržuje pozici země s největší koncentrací avantgardních umělců. Malý rozsah úvodního ročníku, daný zřejmě určitou opatrností, tak bohužel zabraňoval zařazení vícero filmů z dalších pro experimentální film a video důležitých teritorií jako Francie, Spojené státy nebo Japonsko. Naštěstí však Palákův výběr neopoměl některé mladé české umělce, známé dosud spíše z galerijního než filmového provozu. O jejich dílech se doufejme rozepíšeme podrobněji v některém z dalších čísel Fantomu, na tomto místě se zastavme u několika filmů, které na sebe poutaly vůbec největší pozornost.

Benning

Jedná se o poslední počiny tří osobností (nejen) experimentální kinematografie Jamese Benninga, Gustava Deutsche a Thomase Heiseho, které se shodně zabývají tématem umělecké manipulace s realitou. Americký klasik Benning v Stemple Pass poněkud vybočil z dosavadního směřování své tvorby: soustředěné obrazové meditace o krajině a vizuální „dialogy“ s „mýtotvornými“ snímky americké kinematografie (Faces / Easy Rider) vystřídal film, ve kterém stěžejní úlohu zastává literární text. Benning nechává zaznít úryvky z deníků, rozhovorů a manifestu Teda Kaczynskiho, známého pod přezdívkou Unabomber, jenž v 70. až 90. letech spáchal v USA několik atentátů pomocí podomácky vyrobených bomb. Myšlenky tohoto velmi inteligentního člověka (Kaczynski se dobrovolně vzdal nadějné vědecké a univerzitní kariéry) o nutnosti očisty technicistní společnosti, jenž se vymkla přirozenému řádu, ovšem zaznívají pouze ve zvukové stopě. Obrazová složka se skládá ze čtyř statických půlhodinových záběrů, zabírajících v průběhu čtyř ročních období ze stejného úhlu přírodní krajinu s Kaczynského chatou v popředí. Nejedná se ovšem o jeho původní obydlí, ale o repliku, kterou nechal Benning vystavět na svém pozemku v Sierra Nevadě. Umělecký odstup od reality a zároveň autorovo subjektivní zaangažování do tématu jsou dále zpřítomněny Benningovým hlasem, osobně předčítajícím jednotlivé pasáže z Kaczynského textů. Ty ale zaznívají pouze v prvních přibližně pěti minutách každého záběru, zbytek je vyplněn tichem, zvuky přírody či ojedinělými echy vzdálené civilizace. Pomalé ulpívání času, jež zůstává Benningovým ústředním tématem, v tomto případě tlumočí Unabomberovu poustevnickou ideu odchodu ze „zběsilého“ světa a zároveň vytváří prostor pro divákovo vlastní pocítění oné konfrontace mezi panensky čistou přírodou a člověkem, jenž se jí vymknul – ať už s ohledem na samotného Kaczynského či jím nenáviděné oběti.

Deutsch

Americkým reáliím se ve svém novém filmu Shirley věnuje i Rakušan Gustav Deutsch, který rovněž obměňuje svoji stylistiku – dokonce možná ještě výraznějším způsobem než Benning. Jeho projekty, využívající nalezený filmový materiál všeho druhu k revokaci historie a paměti, vystřídal snímek, jenž se k minulosti vyjadřuje prostřednictvím převážně kódů výtvarného umění. Deutsch zanimoval třináct obrazů amerického malíře Edwarda Hoppera, zachycujících atmosféru všedního městského života v moderní societě. Každý z nich tvoří základ scény, která je narativně dotvořena v příběhu herečky – členky Group Theatre, do jejíž kariéry zasahují politické události: hospodářská krize, druhá světová válka, mccartismus a liberální aktivity 60. let. Do tohoto fiktivního rámce pak vstupují úryvky autentického rozhlasového vysílání a vnitřní monolog hrdinky vstřebává události, vjemy a jména, jež jsou – podle autora – „vepsány do naší kolektivní paměti.“ Film tak neustále osciluje mezi skutečností a jejím formováním: skrze motiv angažovaného divadla, hopperovskou výtvarnou stylizaci i výsledný kolážovitý tvar.

Ke krajnímu pólu reality, zachycené bezprostředně na kameru, se naopak přiblížil Thomas Heise – německý dokumentarista, známý svými nekompromisními nároky na tento žánr (viz např. jeho čtyřiadvacetinový dokument 24 hour Berlin z roku 2008). V zatím posledním filmu Přítomnost nechal s až chladnou důsledností zaznamenávat dění v krematoriu v německém městě Dachsenhausen. Vše naplňuje zavedený plán a odvíjí se se strojovou monotónností: kontrola rakví, čištění podlah, oprava pecí, účetnictví. Heise z filmu vykázal jakýkoli rozhovor, názor či komentář a nechal „promlouvat“ instituci samotnou. A právě tato umělecká volba představuje realitu – bez nuceného vzbuzování emocí – možná koncentrovaněji a silněji než běžná zkušenost. Pohled do tabuizovaných míst svědčí o společnosti, která ze svého středu dávno vytěsnila nejen smrt, ale jakýkoli přesah mimo onu každodenní „přítomnost“. Lidské tělo je redukováno na odpad (otřesná scéna kontroly příchozích rakví), v lepším případě na účetní položku. Ještě horší zprávou je, že ani takovýto dokument na tom nic nezmění.

Jan Křipač

 

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>