Home » Filmové festivaly / Film festivals, současný film / contemporary cinema

Rozhovor s Elinou Psykou

28 Září 2013 Komentáře: 1

Karlovarský festival – ať už intuitivně či cíleně – pokračuje v představování současné řecké tvorby, jíž je možné vnímat jako novou (podivnou) vlnu. Řecký zástupce se opět objevil v hlavní soutěži (Září/September Penny Panayotopoulo), přehledovém výběru Jiný pohled (Radost/Hara Eliase Yannakakise) i nové experimentální sekci Imagina (krátkometrážním Kapslím/The Capsule Athiny Rachel Tsangari jsme se věnovali už v předchozím, „řeckém“ čísle Fantomu).

Svůj debutový snímek Věčný návrat Adonise Paraskevase (I aionia epistrofi tou Antoni Paraskeua) na festival doprovodila i 36letá Elina Psykou, která s projektem již loni ve Varech zvítězila v rámci Works in Progress a premiéra se uskutečnila na letošním Berlinale v sekci Forum. Minimalisticky pojatý, absurdistický „příběh“ populárního televizního moderátora, jenž zinscenuje vlastní únos, byl k vidění v sekci Deset evropských režisérů očima Variety. Rozhovoru se účastnil také představitel titulní role, spolupracovník Yorgose Lanthimose či Filippose Tsitose, Christos Stergioglou.

Pro začátek nelze opomenout toto téma – cítíte se býti členy „nové vlny řeckého filmu“? Jaký vztah máte k filmům Lanthimose, Tsangari, Makridise a dalších?

EP: Jejich filmy mám samozřejmě velmi ráda, obdivuji je. Ale myslím, že můj snímek je poněkud jiný. Nedá se říct, že by jimi byl ovlivněn. Na druhou stranu – určitě mě ovlivnil Christosův výkon ve Špičáku od Lanthimose, kde jsem ho poprvé viděla.

S pojmem nové vlny je to složité – samozřejmě teď vzniklo velké množství dobrých, aktuálních řeckých filmů, které daly dohromady „vlnu“, ale v rámci této vlny můžete nalézt mnoho různých přístupů a stylů.

ChS: Je to velmi rozbouřená vlna, nikoli jako na klidném moři… Každý režisér má svůj vlastní styl, vlastní cestu, ale především musím říct, že máme velké štěstí, kolik mladých režisérů se tu objevilo. Pro mě byl ohromný zážitek pracovat s novými režiséry jako je Yorgos nebo Elina a jsem velmi rád, že se mohu na této „vlně“ podílet… Ale ve skutečnosti si nejsem jistý, jestli mluvíme o nové vlně zahrnující všechny současné řecké režiséry, anebo se to týká dvou, tří lidí. Možná nejde o novou řeckou vlnu, ale pouze o nové řecké filmaře.

EP: Několik mladých řeckých režisérů způsobilo vlastní novou vlnu…

Přesto, dá se říct, že tato situace napomáhá v mezinárodní festivalové sféře a v produkční spolupráci lze cítit díky tomu určité výhody?

EP: Produkčně spolupracujeme většinou odděleně – například já a Yorgos Lanthimos jsme zatím nebyli v kontaktu, vlastně ho osobně neznám. Ale určité skupiny a provázanost fungují, u mě například s Alexisem Alexiou, Syllasem Tzoumerkasem a dalšími… (pozn. – EP je také spoluproducentkou loňského Chlapce pojídajícího ptačí zob Ektorase Lygizose) Mimochodem, Syllas Tzoumerkas, který je režisérem filmu Domovina z roku 2010, se objevil také v našem filmu, v roli moderátora ranního pořadu… Co se týče filmového zázemí a filmové produkce, je jasné, že pro akce jako Works in Progress je nálepka nové vlny velmi nápomocná, protože všichni lidé z filmového průmyslu hledají novovlnné snímky, nové novovlnné režiséry atp.

ep; exberliner.com

Jak jste se dostala k filmu a filmové režii?

EP: Studovala jsem doma v Řecku, v Athénách. Předtím jsem studovala sociologii – ale kino bylo pro mě mnohem lákavější, odjakživa, tak jsem se přihlásila i na režii – a povedlo se. Zkušenosti mám také z televize, dělala jsem asistentku režie u několika seriálů.

Váš debut je vlastně zcela autorský, podle vlastního scénáře…

EP: Není to tak, že bych spolupráci s jiným scenáristou odmítala, ale já sama psaní miluju. Je to velice osobní věc, kterou mám ráda. Bez psaní bych nemohla žít, bez režírování možná ano… Baví mě to, protože psát můžu doma, kdykoli, kdekoli a nic to nestojí. Na rozdíl od režie, která je silně extrovertní záležitostí.

Odkud se tedy vzala inspirace pro ústřední postavu Adonise Paraskevase, podivnou, zvláštní „celebritu“, která se skrývá v hotelu a sleduje mediální odezvu…? Jaké to je snažit se pochopit „vychýlenou“ osobnost, navíc s náznaky sílící pomatenosti, i z pohledu herce?

EP: Četla jsem o případu jednoho brazilského policisty a moderátora, Wallace Souzy, který pro svou úspěšnou TV show tajně organizoval vražedné incidenty, aby živě přenášené policejní zásahy nabyly na dramatičnosti. To je má původní inspirace, ale ve scénáři se projevuje jen vzdáleně…

ChS: Já jsem si tu roli nevybral, Elina a role sama si vybraly mě, ani nevím proč. Musím to brát tak, že cokoli si postava myslí, je pro ni pravdou, i když se to zdá divné – jestliže dělá určité věci, je to pro ni typické. Nesmím to zpochybňovat. Do role nesmím vtiskávat svůj vlastní pohled na život, to už bych pak nehrál postavu. I když se může zdát velmi negativní, zlou, je jejím právem takovou být. Ať už je to Hitler, nebo kdokoli jiný, pro svá rozhodnutí se řídí vlastním světem, svým pojetím… Tedy jde o to najít její vlastní důvody, a sžít se s nimi, oblíbit si postavu takto po svém.

Role otce ve Špičáku – to byla nejhorší postava, jakou jsem kdy v životě hrál, ve filmu i na divadle. Je to ale jednoduché, jen musím přijmout, že cokoli (zlého) postava dělá, má na to právo, jednu věc za druhou, protože ji určuje její vlastní svět. Jen ho musím umět odhalit.

Většina snímku se odehrává – jako „monodrama“ jediného herce – v prázdném, izolovaném prostoru hotelového komplexu, kolik členů štábu Christose v domě provázelo?

EP: Většinou patnáct. Pro natáčení se neobejdete bez asistentů, kameramanů, a dalších pomocníků… V hotelu jsme strávili asi šestnáct dní, během zimního období, když byl pro veřejnost uzavřen – majitel po nás ani nic nechtěl.

Je váš film realistický, anebo spíše stylizovaný, jako sen, představy hlavní figury? V hotelu, ale i později „po útěku“ na venkov, se odehrávají podivné, absurdní situace, které film sbližují právě s díly dvojice Lanthimos – Efthymis Filippou.

EP: Ano, na jednu stranu je to realistický film, ale obsahuje různé surrealistické prvky… Touto kombinací se dostáváme blíže k hlavní postavě, která začíná zvolna poněkud blouznit. Není úplný blázen, ale blouzní. Myslím, že oním surrealismem nebo některými prvky jsou Lanthimosovy nebo Makridisovy filmy příbuzné, mají podobný cit pro surreálno. Rozdíl je ale v jejich hereckém pojetí – v mém filmu vystupují herci víc realisticky, i surrealistický moment je ztvárněn realisticky. Rozdíl je hlavně v přednesu – u Yorgose nebo Babise Makridise herci mluví nerealisticky, stylizovaně.

ChS: Mě se na srovnání můžete zeptat, protože jsem hrál i u Lanthimose a ostatních… Jde o to, že každý režisér vnímá po svém, co zní realisticky a pravdivě. Podle toho také formuje, jak mají herci mluvit. Musím v tomto pochválit Elinu i Yorgose, protože oba jen po svém hledají, jak být pravdiví – a oba jsou velmi talentovaní a výborní! Říkají jen svoji pravdu.

EP: Je pravda, že všechny filmy mají osobitý smysl pro humor, tím jsou možná provázané…

ap; kviff.com

Jistá tichá, melancholická atmosféra filmu jako by napovídala, že řecká budoucnost nemá vypadat příliš „radostně“. Ve filmu jde permanentně cítit pasivitu. Příběh je otevřený, utnutý uprostřed hledání a tápání…

EP: Ano, otevřený konec souvisí s postavou, pro kterou nemám a nechci mít žádné řešení… Na konci ji vidíme dál kráčet, nevíme kam, a přichází konec. Pokud bych měla najít souvislost s mou zemí, tak to znamená, že nevíme, kam má země kráčí, její budoucnost je otevřená.

Postava Adonise má ale zřetelné symbolické hodnoty – jako reprezentant a symbol staré éry, staré televizní zábavy, možná i starých médií. Najednou všechno změní, odebere se do samoty a ukončí tuto éru.

EP: Jeho úmysly ale nejsou jasné, je zmatený – neví, jestli se má vrátit zpět nebo už zůstat mimo navždy. Jde jednou nohou vpravo a druhou vlevo. To je situace lidí v Řecku: neví, jestli chtějí dál žít tak jak žili, anebo chtějí cosi nového.

Má postava je nerozhodná: na konci jí nezbývá než pokračovat v chůzi. Adonis neví, jestli má dál posílat své „zprávy“ – uříznutý prst, to bylo něco jako „zpráva“ okolí, připomenutí se kolegům a divákům, aby zůstal v jejich povědomí. Ten stav ale nemá jasné řešení.

ChS: Jde také o vztah jeho vlastního starého života a životního stylu a nové cesty – dřív považoval svůj život za dobrý, teď je to naopak. Ale jeho nový stav, ve kterém blouzní, také není dobrý. Takže obě tyto fáze jeho života jsou negativní…

EP: Nejdůležitější je pro něj jedná věc – vysoký rating, popularita. Nezastaví se proto před ničím. A nechce být jen momentální hvězdou, hrdinou, chce být věčný – jako socha (pozn. – viz plakát filmu). Jediná socha je tu navždy, jeden člověk – nikoli.

Kdo je pro vás inspirací ze světové kinematografie?

EP: Jsou to dva Rakušané, Ulrich Seidl a Haneke. Svým surrealistickým pojetím realismu a určitou sterilitou.

Chystáte se i nadále pracovat v Řecku a zabývat se specificky domácí realitou, anebo vás čekají – podobně jako Lanthimose, Tsangari nebo v Německu usazeného Tsitose – nějaké zahraniční projekty a koprodukce? Nehrozí, že současný řecký film bude z určité části „exilovou“ tvorbou?

EP: Každý má svou vlastní cestu. Já bych ráda zůstala doma v Řecku, protože pro osudy svých postav potřebuju dobře znát jejich prostředí, mít s nimi společnou paměť a zkušenosti, a ty mám jediné řecké. Řekla bych, že o Řecku se dá nejlépe vyprávět jen v řeckém prostředí. Je to pro mě osobní záležitost – ale někdo další to může cítit jinak.

ChS: Co se děje v Řecku je podle mého blízké situaci i v jiných zemích, myslím, že zkušenosti jsou provázané. Záleží, co konkrétního se děje.

EP: Já ovšem nejsem připravená odejít do jiného státu, třeba za pár let budu. Ale teď je pro mě klidnější natáčet v Řecku. I když mě brzo čekají tři měsíce v Německu, v rámci Berlinale Talent Campus – ale natáčet budeme příští léto doma v Řecku… Tak děkuji za rozhovor!

Já děkuji vám – jak je to v řečtině?

ευχαριστώ!

Matěj Nytra

 

 

One Comment »

  • Dolly said:

    bom dia gente irei fazer a minha abdominoplastia dia 12/09 e estou muitoooooo nervosa e com medo…alguem poderia me esclarecer mais sobre a cirurgia e a re?ugeraçãocobripada bjinhos

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>