Home » současný film / contemporary cinema

Až na okraj

2 Leden 2014 Komentáře: 1

O Velké noci Petra Hátleho

Kamera zezadu následuje muže v černé kapuci, kterak prochází prázdnými prostory nočního metra. Postarší dáma sedí opilá v křesle obývacího pokoje a hořekuje na osud. Mladá kočka tančí mezi neony diskotékových světel. Dvě prostitutky na ulici debatují o tom, jak otravné je provozovat svoje povolání za ošklivého počasí. Další prostitutka v hotelovém pokoji sleduje televizní vysílání. Transsexuál se toulá ranní přírodou kdesi v okolí Rozvadova…

Jednu z hlavních sekcí Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě, domácí soutěž Česká radost, ovládl naposledy Petr Hátle s filmem Velká noc. A diváci se okamžitě začali šikovat do dvou nesmiřitelných táborů. „Loterie života prostitutek a nočních bloudů, kterou vzpírají cherubínské chóry čistoty a pokory.“ Jakkoliv citovaná anotace působí poeticky, autorovi se podařilo svět nonstopů a heren zachytit s až „hanekeovskou“ chladností. Jen mu ještě chybí ona elegance a cit pro vyváženost. Film má vyloženě silná místa – když si dvě šlapky povídají o tom, jak se chytly fetu. Když transsexuálka přesvědčuje diváky (a hlavně sebe samotnou), že jí šlapání vlastně baví a nemohla by bez tohoto adrenalinu být. Přes dveře záchodů slyšené dohadování o dávku pika. A všechny ty vycizelováné záběry kameramana Prokopa Součka… Mezi působivou scénou a kýčem je ale tenká linie a některé situace zavánějí „šokem pro šok“ a zbytečnou vyhroceností. Pro vnitřní hrknutí mi osobně bohatě stačí vidět zbouchnutou prostitutku, jak se sklání pro nedokouřený vajgl – nemusím (alibismus stranou – nechci!) vidět, jak si v další scéně střílí dávku v parku na lavičce a domlouvá svému břichu, ať přestane otravovat, když krmení přece zrovna dostalo.

Noc

A tady se dost možná dostáváme k jádru kontroverze – i tolerantní jihlavské publikum houfem nezkousne takto ostrý exkurz ke dnu. A že Hátle ponor o to víc stěžuje a opravdu nevychází divákovi vstříc, nezbývá než se smířit, že ze životů snímaných aktérů zahlédneme jen střípky, a je na každém zvlášť, aby si z náznaků spřádal a domýšlel komplexní osudy.

Hátle navazuje na trend stírání rozdílů mezi dokumentem a fikčním filmem. Jako režisér přiznává konstrukt – což je občas ku prospěchu věci (kouzelné brechtovské zamrkání a sebereflexivita média v pasáži, kdy kamera ke konci sáhodlouhého monologu zacouvá zpátky z bytu na chodbu), občas nikoli. Když Hátle popisuje, že ho vlastně smyšlené pohádky jeho postav nezajímají (http://aktualne.centrum.cz/kultura/mfdf-jihlava/clanek.phtml?id=793924), zpětně ztěžuje už tak náročné pokusy o empatii k aktérům. Jasně, je potřeba neznalým vysvětlit, že co vyslechnou v pět ráno v nonstopu od podivného týpka s propadlými tvářemi, nemusí být úplná pravda. Potom si ale rozkliknete fanouškovské databáze a to množství humanismu a lásky k bližnímu vás málem srazí do kolen…

A na které straně barikády je autor tohoto článku? Budu-li chtít drogový exkurz, raději si pustím Fliegaufova Dealera. Každopádně Hátleho formální nekompromisnost a způsob, jakým se vymezuje vůči trendům současného českého dokumentu, rozhodně stojí za pozornost.

Markéta Giblová

 

Velká noc (ČR, 2013)

Režie a scénář: Petr Hátle

Kamera: Prokop Souček

Střih: Šimon Hájek

Zvuk: Martin Klusák

Účinkují: Zdeněk Vonášek, Helena Kettnerová, Ornela Kettnerová, Helena Kracíková, Diana Havlíková ad.

72 min.

 

One Comment »

  • Stretch said:

    Mighty useful. Make no mistake, I apcrpeiate it.

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>