Karlovy Vary jsou pořád nejdůležitějším filmovým festivalem v Česku. Co přinesl poslední ročník?

Zatímco Chlapec… staví na dokumentárním stylu, naturalismu a symbolismu, jiný – opět kontroverzně přijatý – film, který nelze do šuplíků „krizových“ filmů nezařadit, pracuje naopak se stylizací a metaforou. Je jím Cosmopolis Davida Cronenberga.

Opětovné letošní přijetí českého snímku jak do sekce Forum na Berlinale, tak i do soutěže studentských filmů Cinéfondation v Cannes dává naději na kontinuální obrozovací proces domácí autorské tvorby.

Karlovarský festival uvedl premiérově další z dokumentů dvojice Antoine Cattin – Pavel Kostomarov Je těžké být bohem. Stejný název jako všemi očekávaný snímek Alexeje Germana není náhodný – autoři přibližují okolnosti kolem Germanova „prokletého“ filmu.

Rozlehlá turecká krajina, okolí odlehlých cest, atmosféra vesnic, ale i istanbulské zástavby. V symbióze s prostředím člověk. Zastaven v čase. Zachycen v rozpoložení. Statické očekávání dalšího plynutí.

Spíše než k významným filmovým dílům a jejich tvůrcům Ceylan přiznává svou vášeň k literatuře, a to zejména ruské, především pak k dílu Antona Pavloviče Čechova, které představuje výchozí bod.

Nevím přesně, kdy jsem začal chtít točit filmy. Myslím, že se to stalo jednou v Istanbulu.

Krajina se topí v hluboké tmě, kterou se z velké dálky prokousávají kupředu světla několika jedoucích vozů. Tímto do tmy ponořeným velkým celkem začíná film Tenkrát v Anatolii.