Home » Doporučujeme, současný film / contemporary cinema

Pojetí obrazu u Nuriho Bilge Ceylana

26 Červen 2012 Komentáře: 1

Odvaha zpomalit

Pojetí obrazu u Nuriho Bilge Ceylana

Rozlehlá turecká krajina, okolí odlehlých cest, atmosféra vesnic, ale i istanbulské zástavby. V symbióze s prostředím člověk. Zastaven v čase. Zachycen v rozpoložení. Statické očekávání dalšího plynutí. Turecké soužití očima Nuriho Bilge Ceylana. Fotografickýma, režisérskýma i kameramanskýma.

Turecký Cinemascope

Roku 1952 přišla společnost 20th Century Fox se systémem Cinemascope umožňujícím natáčení a projekci v extrémně širokoúhlém formátu. O sedm let později se v Istanbulu narodil současný turecký režisér, kameraman, scenárista a v neposlední řadě také fotograf Nuri Bilge Ceylan. Co mají tyto dva historické údaje společného? Právě onen „široký úhel“, a to nejen co se rozpětí Ceylanovy umělecké působnosti týče. Již v 80. letech, dříve než Ceylan přišel ze svým prvním filmovým počinem, věnoval se médiu fotografie. Stěžejním tématem jeho tehdejší tvorby byly ženy, milenecké dvojice, ale i autoportréty. Pracoval s černobílým filmem a postprodukční úpravou, zahrnující přenesení snímku na bavlněný papír (zaručující výjimečnou hloubku obrazu) a následné dokreslování inkoustem. Tuto techniku využívá dodnes. Dosahuje tak silné výtvarné stylizace, vzdalující se od vzezření klasické fotografie. Díky tomu je přirovnáván spíše k malířům, především k renesančnímu tvůrci Pieteru Bruegelovi. S příchodem let devadesátých se Ceylan začal věnovat filmové režii. Na přelomu století vyměnil černobílý materiál za barevný a od roku 2003 začal pracovat na sérii širokoúhlých fotografií (61 x 127 cm), focených na digitální panoramatický fotoaparát, zachycujících tureckou krajinu a její obyvatele, s názvem Turkey Cinemascope. Poprvé byly snímky vystaveny v roce 2006 v rámci mezinárodního filmového festivalu v řecké Soluni. Následně se výstava objevila v Londýně (březen 2007), Istanbulu (duben 2007) a Granadě (červen 2007) na filmovém festivalu Cines del Sur. Roku 2009 se přesunula do francouzského přístavního města La Rochelle. Po celou dobu přibývaly fotografie nové. Finální podoba zahrnovala rozmezí let 2003 až 2009 a byla vydána právě roku 2009 ve stejnojmenné knižní publikaci. V této době natočil Ceylan také dva filmy: Klima (Iklimler, 2006) a Tři opice (Üç Maymun, 2008). V posledních letech se snímky objevily na výstavách v turecké Adaně (2011) a Izmiru (2012).

Do jaké míry bylo vzájemně ovlivněno autorské pojetí obrazu filmového a fotografického? Řada fotografických snímků vznikala paralelně s hledáním lokací pro natáčení filmu Klima. Nalezneme zde tedy, obdobně jako ve filmu, přímořské oblasti, zasněžené věže minaretů či zimní krajinu. Hlavní roli ztvárnil sám režisér a v několika záběrech se objevil dokonce s fotoaparátem. V tomto ohledu je důležitá scéna, kdy fotí řidiče v horách. Je zde zaznamenán samotný proces inscenované fotografie, práce s modelem a ono, pro Ceylana tolik typické, zachycení člověka v sepětí s přírodou. Obecně hraje důležitou roli také fakt, že Nuri Bilge Ceylan zastává krom režisérského postu funkci kameramana. Jelikož jsou jeho filmové záběry klidné, pomalé, až statické, odpovídají záběrům fotografickým. Kompozice je totožná.

Ve jménu otce a syna

Když se řekne turecká tradice, vybaví se člověku Atatürkova vysoká pokrývka hlavy hrdě čnící nad lidem této země. Sochy uctívající jeho památku najdeme i dnes téměř v každém městě, nemluvě o bankovkách s jeho vyobrazením. Je tento obdiv stále tak silný? Odráží se na vztahu mezi otcem a synem? V tradiční rodině je opravdu slovo otce zákonem, všechno se řídí jeho názorem, ostatní členové jsou na něm závislí finančně a nemají tak plnou svobodu. Moderní rodina funguje spíše na evropském principu a vztahy mezi jejími nukleárními členy jsou blízké i nám. Postava otce Kemala zůstává silnou národní vzpomínkou. Rozhodně jí však nelze přisuzovat vliv na tradiční pojetí vztahu mezi otcem a synem. Mehmet Emin Ceylan je tak znázorněn na synových fotografiích a ztvárňuje role v jeho filmech bez toho, aniž by za to kdokoliv nesl historickou či sociální zodpovědnost. V letech 2006 až 2008 vytvořil Nuri Bilge Ceylan sérii portrétních fotografií svého otce nazvanou For My Father. V dubnu 2008 byla vystavena v Istanbulu a roku 2009 v Londýně. Otec si také zahrál stěžejní roli ve filmu Májová oblaka (Mayıs Sıkıntısı, 1999) a vedlejší role v dlouhometrážních snímcích Městečko (Kasaba, 1998) či Klima a krátkometrážním Zámotku (Koza, 1995). Jelikož fotografie vznikaly později, nejsou v tak úzkém sepětí s filmy jako v sérii Turkey Cinemascope. Autorské tendence a formální styl jsou však stále patrné. Odvážné a vysoce expresivní využití digitální obraznosti přináší svěží přístup k portrétní fotografii. Otec je snímán v intimní blízkosti, podobné velkým detailům ve filmu Městečko. V krajině, ale i privátním prostředí. V situacích jako je spánek či odpočinek v trávě. Technika přenesení obrazu na bavlněný papír a dokreslení inkoustem je ponechána. Nejsilněji si tyto fotografie zaslouží srovnání s filmem Májová oblaka. Otec v hlavní roli sebe sama natáčeného filmovým štábem. Podobně jako v předešlé sérii věnované Turecku, je i zde hlava Ceylanovy rodiny zachycena v až magické symbióze s okolní přírodou. Především v prostředí lesa. Nechybí ani typické záběry postav kompozičně umístěných v pozadí obrazu a snímaných skrze překážku v prostoru před nimi. Nejčastěji se jedná o záběr skrze okenní sklo. Výsledný efekt však nepůsobí jako násilné paparazzi odhalení soukromí, spíše naopak, udržuje postavu v dostatečné vzdálenosti a skrytu a její privátní sféra tak zůstává nedotčena.

Estetika zastavení

Jaké jsou tedy specifické znaky Ceylanovy tvorby, které se shodují ve filmovém i fotografickém pojetí? Stěžejní roli hraje sepětí s domovskou krajinou Turecka. Ať už samotným Istanbulem, či přírodními scenériemi, jako jsou přímořské oblasti, rozlehlé opuštěné pláně, vesnice, farmy či odlehlé cesty. Mnohdy jsou využity jako hodnotné pozadí pro zachycení postav. Nejedná se však o fotografie dokumentárně ilustrační, ale spíše výrazově tvůrčí. Jsou nositelem hlubší myšlenky a nálady. Stěžejní je ono zastavení momentu a zachycení atmosféry, které funguje také ve filmovém pojetí. Nuri Bilge Ceylan se přiklonil k linii estetiky pomalosti srovnatelné například s filmovým vyprávěním a obrazem íránského režiséra Abbáse Kiarostamího. Dlouhé záběry, splynutí s okolní krajinou, citlivé zachycení emočního rozpoložení, to vše odpovídá přirozenému plynutí času přírody. Tolikrát zmiňovaná symbióza s jejím prostředím prostupuje autorským stylem celé Ceylanovy tvorby. Něco, co bychom mohli nazvat ochotou a především odvahou k zastavení. Takové filmové záběry pak samy o sobě připomínají svou statikou fotografii. Navíc se zde objevuje řada sebereflexivních prvků. Ať už jde o proces natáčení zachycený ve filmech Májová oblaka a Klima, či vytváření inscenované fotografie samotným režisérem ve filmech Klima či Vzdálený. Technickou spojitostí je nízká hloubka ostrosti v detailních portrétních záběrech. Zvláštním odcizujícím prvkem je zachycení postavy otočené zády ke kameře či objektivu fotoaparátu. V některých případech pozoruje prostředí před sebou a totožný obraz je tak umožněno sledovat i recipientovi. Je tomu tak například v portrétu otce nazvaném Freight Train in the Step (2007).

Ročně a obdobně

Ceylanovy fotografie vynikají především intenzitou barev. Ta je dána texturou bavlněného papíru a dokreslováním. Podstatná je také mistrovsky zvládnutá práce se světlem, jehož kvalita se mění vlivem počasí či časového rozmezí dne. Co se tedy stane, když se rozprostřou mraky nad Anatolií a na věže minaretů padne sníh? Ani v této dekadentně poetické atmosféře neklesá chuť tvořit. Ba naopak. Nepřímá úměrnost přináší specifickou roli sněhu v Ceylanově „obrazotvorbě“. Tajuplná bílá je zachycena jak ve městech, tak na vesnicích. Při moři i v horských oblastech. Zastupuje hlavní kontrastní funkci fotografie i filmového záběru. Velmi silně například působí ve spojení s hejnem tmavých ptáků na fotografii nazvané Pigeons in Winter (2004) ze série Turkey Cinemascope. Nejen tato série je plná sněhu. Nuri Bilge Ceylan využil zimního období i v několika fotografiích svého otce. Vyniká také ve filmech Vzdálený či Klima. Mraky pak přinášejí potemnělou a bezútěšnou atmosféru plnou očekávání.

Jako obrázek

Autorská podobnost filmových a fotografických záběrů je zřejmá. Jak by však obstály Ceylanovy fotografie v komparaci s malířstvím? Významný vlámský renesanční malíř Pieter Bruegel se proslavil obrazy zachycujícími prostý selský život ve svébytně pojatých krajinách. Marion Inglessi, kurátor výstavy Turkey Cinemascope v řecké Soluni, přirovnává Ceylanovy fotografie právě k tomuto umělci. Dramaticky temná obloha, vyzdvihování přírody, výpravný rozměr. Postavy skryté v šálách a neforemném oblečení, zvířecí element doprovázející a doplňující člověka. Biblická města na skalách, zima, sníh, zastavení v čase. Vegetace a člověk v podivné symbiotické koexistenci. To vše spojuje tyto dva tvůrce. Inglessi upozorňuje na opakované využití ptačí perspektivy. Olympský pohled shora, který lze metaforicky přirovnat k božskému oku pozorujícímu zemi. Uvádí tři konkrétní příklady podobnosti fotografie a obrazu a nechává nás hrát známou dětskou hru „Najdi rozdíl.“ Vznikají tak páry k porovnání: Village in Cappadocia (Nuri Bilge Ceylan, 2003) – Nesení kříže (Pieter Bruegel, 1564), The Village (Nuri Bilge Ceylan, 2004) – Lovci ve sněhu (Pieter Bruegel, 1565) a Sardes (Nuri Bilge Ceylan, 2003) – Ikarův pád (Pieter Bruegel, 1558). Ceylanovy fotografie většinou postrádají masové zástupy lidí, na kterých si řada Brugelových obrazů zakládá. Pokud už jsou zastoupeny, kráčejí odosobněny se svěšenými hlavami ulicemi měst. Dehumanizace. V rurálním prostředí se pak nachází jednotlivci s upřeným pohledem do kamery či do dálky. Co je však u obou autorů zachováno je monochromatická atmosféra. Zasmušilá, a přesto svobodná, ve svém odevzdání se přírodním elementům.

   

   

   

Na hranici dvou kontinentů tak v intencích tvorby Nuriho Bilge Ceylana čeká zastavení se v čase a odvaha navrátit se kořenům dle vzoru J.-J. Rousseaua. Inspirace, která znamená nádech.

Štěpánka Ištvánková

 

One Comment »

  • Storm said:

    Asalaamu caleykum,,Jimcaale bro wax kale hanagu madadaalin waan ku wareernay waxii kalee Sxboow Moshinkii la sheegayay in 20 march loo soo bandhigaa mala soo bandhigay mase been beey aheyd . Walaal intaas iiga soo jawaab.Somalia ilaahey nabad iyo waanag ha u keena inta ku dhex dhibaataysan Allaha ka dul qaaad.MahaosanidiinFikrdd lala dhacay 5  0

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>