Karlovarský festival uvedl premiérově další z dokumentů dvojice Antoine Cattin – Pavel Kostomarov Je těžké být bohem. Stejný název jako všemi očekávaný snímek Alexeje Germana není náhodný – autoři přibližují okolnosti kolem Germanova „prokletého“ filmu, který už několik let nemůže dokončit. Během druhé projekce v rámci dokumentární soutěže Antoine Cattin svolil odpovědět na některé naše dotazy ohledně svého, ale hlavně Germanova filmu.

Jak jste se do Germanova projektu zapojil? Bylo to hned, když začal pracovat na svém filmu, tedy v 90. letech?

Řekl bych, že se to stalo náhodou, jako skoro všechny moje projekty. Strávil jsem rok v Rusku v roce 97-98 – v té době German uváděl v Cannes svůj poslední snímek Chrustaljove, vůz! Já byl tenkrát ve studiu Lenfilm jako novinář, psal jsem hodně hlavně o Sokurovovi. Pamatuju si, jak všichni komentovali, co se děje v Cannes, že German tam neuspěl a podobně. Já o něm slyšel pochopitelně už dřív, viděl jsem jeho předchozí film Můj přítel Ivan Lapšin, ale tohle znovu vzbudilo můj zájem. Ve stejnou dobu jsem studoval na univerzitě v Lausanne a podílel jsem se mj. na TV žurnálech. Jelikož bylo naše první číslo zaměřeno právě na Sokurova, jeli jsme do Paříže, kde v té době byla dvojí retrospektiva German-Sokurov. Tam jsem potkal i Germana, viděl jsem jeho poslední snímek a poté jsem s ním udělal i rozhovor, který bohužel nebyl nikdy publikován. Pak jsem se v roce 2002 vrátil do Ruska, už jako absolvent. Chtěl jsem začít natáčet, ale nevěděl jsem, kde mám začít. Tak jsem šel do Lenfilmu, kde jsem Germana znovu potkal. Přijal mě velmi přátelsky a dovolil mi se zúčastnit natáčení.

Měl jste s sebou kameru?

Tehdy ještě ne, ale podařilo se nám ji docela rychle sehnat.

                                                     

A Pavel Kostomarov se podílel na projektu od začátku?

Ano, i když možná zrovna tento film je víc můj. Ze začátku jsme měli jen jednu kameru, ale o něco později jsme sehnali druhou a začali pracovat společně. Náš film se natáčel na obyčejnou digitální kameru, která tehdy byla novou technologií, ale dnes je naprosto staromódní. Paralelně s tímto projektem jsme s Pavlem pracovali nad několika dalších filmech. Ke „Germanovi“ jsme se občas vraceli, ale vždycky zůstával trochu v pozadí.

Kolik jste měli natočeného materiálu?

Kvůli dalším projektům toho moc nebylo. Měli jsme asi 150 hodin, což není moc, když vezmete v úvahu, že se to natáčelo skoro 10 let. Kdybych pracoval jenom na tomto filmu, měl bych tisíce hodin. Myslím, že tím film trochu utrpěl, byly tam pauzy v natáčení, neměli jsme moc času analyzovat natočený materiál atd. Nad střihem jsem strávil postupně tři roky, jenom měsíc mi trvalo, než jsem materiál finálně uspořádal, byl v tom velký zmatek. A když jsem se na výsledek začal dívat, přišel mi trochu monotónní, jednotvárný, opakující se.

Jaký byl přesně váš záměr? Po projekci jste říkal, že v žádném případě nejde o film o filmu.

Opravdu jsem nechtěl dělat film o filmu. Myslím si, že to není moc zajímavý žánr. Chtěl jsem použít konkrétní malou skupinu lidí, v tomto případě filmařů, k obraznému vyjádření Ruska jako celku. Bohužel u některých postav se mi nepodařilo jít víc do hloubky, ale pořád si myslím, že určitá část filmu má svoji výpovědní hodnotu. Oficiálně to nikde neříkám, ale asi nebudu schopen stejně jako German svůj film nikdy dokončit (smích). Pořád si nejsem jistý, jestli je toto finální verze. Nejde ani tak o střih, tam bych možná provedl jen malé úpravy, ale chci změnit citace z románu bratří Strugackých (Germanův film je natočen podle stejnojmenné předlohy – pozn. red.) a namluvit je svým hlasem. Bylo by to něco jako moje osobní vyznání o Rusku. Nechci se porovnávat, ale zůstal bych jakoby o samotě s Rumatou – hlavním hrdinou románu, který pochází s jiné planety. A stejně jako on bych dokončil svůj příběh na jiné „planetě“. Takže v tomto smyslu bych chtěl upravit také celkovou dramaturgii filmu, protože si myslím, že není pro západní publikum zrovna jednoduchý. Nechci už do něho vkládat víc informací o Germanovi a jeho životě, ale víc přiblížit Germanovy názory na Rusko a vůbec na svět. Pokud to nevyjde, nechám všechno tak, jak je.

Říkáte, že byste chtěl znovu nahrát některé pasáže z románu. Teď je ve vašem filmu čte Leonid Jarmolnik (představitel Rumaty u Germana – pozn. red.)?

Ne ne, to není Jarmolnik. Hlas byl nahrán taky náhodou, neměli jsme moc času to dokončit, požádal jsem proto svého kamaráda, jenž je taky dobrým přítelem Pavla Kostomarova, namluvit ty úryvky z románu. Je to hlas Sašy Rastorgujeva, trochu se podobá hlasu Jarmolnikova, je taky docela hluboký, má podobné zabarvení. Později mi Jarmolnik volal a navrhl, že namluví komentář sám. To už jsem si ale pohrával s myšlenkou, že zazní můj vlastní hlas, i s přízvukem v ruštině. Ale to by nevadilo, protože by šlo o můj příběh.

Takže jsou to citace z románu, nikoli z Germanova scénáře.

Ano.

                                                     

Četl jste taky scénář?

Četl jsem jednu z verzí scénáře, když jsem s projektem před 10 lety začínal. Myslím, že některé jeho části byly dokonce vydány v časopise Seans, a pak taky existuje i jiná verze v knižní podobě. Vydalo se několik scénářů Germana a Světlany Karmolity, jeho ženy, jež se taky podílí na scénáři Je těžké být bohem. Ale myslím si, že se hodně liší od románu.

Liší se taky od procesu natáčení, který trval tak dlouho? Prováděl German během těch deseti let nějaké úpravy scénáře?

Tady se dostáváme k něčemu, co je zajímavou součástí ruské kinematografie. Rusové rozlišují původní literární scénář od scénáře podle výsledného filmu. Ten zahrnuje i změny, ke kterým došlo během natáčení. U Germana je to totéž. Jsou to hodně odlišné věci – máte román Strugackých, scénář a film – a každý stojí zcela samostatně. Řekl bych, že způsob Germanovy práce není v podstatě literární. Nejsem si jistý, jakou roli v procesu natáčení hraje přesně jeho žena. Určitě se na výsledku taky nějakým způsobem podílí, ale jejich přístup mi připomíná trochu Dostojevského. German je ten typ člověka, který přemýšlí, když mluví, a Světlana Karmolita pak zaznamenává jeho myšlenky. Celkově je způsob Germanovy práce velmi chaotický. Přijde ráno nebo spíš odpoledne – většinou začínají až odpoledne. Zajímavé je, že German je vlastně velmi dobrý herec. Takže hraje, předvádí hercům určitou scénu, vysvětluje a zároveň přemýšlí, jak by bylo nejlepší ji udělat. Nic není napsané, možná jen pár dialogů. Půlka štábu jsou neprofesionální herci a on je posouvá často jako marionety. Ze začátku to zkoušejí bez kamery, ale kameraman je zároveň na place, všechno sleduje, dělá si poznámky atd. A pak najednou German řekne: jsem příliš unavený, už dál nemůžu, zkuste s tím něco vymyslet. A na základě toho, co říkal a vysvětloval, začínají něco vymýšlet. Samozřejmě nikdy nedělají přesně to, co by měli, resp. co po nich German ve skutečnosti chce. Jinak o kameru se German moc nezajímá. Maximálně řekne, že nechce v záběru vidět něčí hlavu nebo ruku, ale nikdy nebude dávat přesné pokyny hercům s ohledem na kompozici záběru. Režíruje trochu jako Fritz Lang – kamera je odvozená od mizanscény. German o sobě říká, že natáčí černobílé filmy, protože je barvoslepý a barvě nerozumí.

A černobílé záběry ve vašem dokumentu jsou záběry převzaté přímo z Germanova filmu?

Ne, to jsou scény z natáčení, nikoli přímo scény z filmu. V Rusku se tomu říká „video kontrola“ – v dnešní době, když se natáčí na 35mm i na video, je kamera připojená k malé LCD obrazovce a přes ni je možné vidět, co přesně Germanova 35mm kamera natáčí. Já jsem používal materiály, jež většinou ani nejsou ve filmu, protože jsou pořízeny z kamer, které se zapínaly hned, jak se začalo pracovat, a zůstaly zapnuté skoro celý den. Takže v podstatě jsou na nich zaznamenány zkoušky, různé záběry pro jednu scénu atd. Já jsem k tomu připojil i svoji VCR kameru a nahrál na ni vlastní záběry, takže co se týče formátu, je to zastaralá VHS. Přesně jako v 80. letech (smích).

Ve filmu v jednom rozhovoru German zmiňuje i politickou rovinu příběhu. Měnil se nějak jeho názor v průběhu let a v závislosti na aktuální ruské politice?

Co je zajímavé a co taky ve filmu chybí, je přesná chronologie. Daný rozhovor je z roku 2006, což je docela důležité vědět, protože se v něm mluví o Putinovi. Je to hodně podobné tomu, co se děje teď, ale co bylo řečeno už před 6 lety. Nejsem si úplně jistý, jestli má German pravdu ohledně fašismu, Ruska a jeho budoucnosti. Je to taky otázka překladu. Říká, že když převládají „šedí“, tak po nich určitě přijdou „černí“ a s tím už nelze nic dělat, jedině se „černých“ zbavit. Ale když bych to dal takhle přesně do titulků, byl bych okamžitě obviněn z rasismu. Ovšem v románu „šedí“ a „černí“ figurují. A toto je další problém Germanova i mého filmu – a celkově každého filmu, který se natáčí delší dobu. Mění se všechno kolem vás a s tím i vaše postoje, takže nakonec je všechno ještě těžší… German podle mě nechce film dokončit, protože se děsí právě tohoto. A zároveň ho trápí, že film nedodělá.

                           

Myslíte si, že je to problém střihu?

Vůbec ne. Protože German ten film sestříhal vlastně už v roce 2007 nebo 2008, takže poslední 3-4 roky pracuje jenom na zvuku a postprodukci. Myslím si, že proces střihu šel docela rychle, protože nad ním strávil kolem roku a půl, což není moc. Chtěl jsem s ním udělat rozhovor i teď, aby bylo vidět, jak se situace mění s každým rokem, ale nepodařilo se mi to. Myslím si, že má energii jen pro svůj film, a z toho důvodu se do rozhovorů nepouští. Ale zpět k tomu, jak práce na zvuku probíhá: má dejme tomu dvou až tříminutovou scénu s Rumatou a dalšími deseti lidmi. Pak hledá nové herce pro nahrávaní zvuku, ale to není nevětší problém. German totiž nahrává každou repliku zvlášť, takže s jedním hercem pracuje třeba víc než 2 týdny, pak následuje druhý, třetí, čtvrtý herec atd. Takže malou scénu na dvě minuty nahrávají měsíce a je to vlastně nekonečný proces.

Takže nemáme věřit informaci, že premiéra bude v roce 2012 nebo 2013?

Stejná informace byla i před čtyřmi, třemi, dvěma roky… Pokud z toho chcete udělat senzační zprávu, tady vám nic neřeknu. Ne proto, že já něco vím a nechci prozradit, ale protože to tak je… Všechno, co vím, je, že oni sami spojují premiéru s mayským kalendářem a 21. prosincem, protože pak už bude jenom konec světa (smích). Ale nejsem si jistý, jestli to do té doby stihnou. Snad jen zázrakem. Ale podle mě film letos nebude.

Viděl váš film Alexej German? Nevadilo mu, že tahle odhalujete problémy při natáčení?

Když jsem za ním přišel už s hotovým filmem, odsunul naše setkání na příště. Poslední dva roky se snažím s nim udělat rozhovor, ale pokaždé je to „někdy příště, až dokončím svůj film“, takže nikdy, že… Já jsem mu tedy řekl, že to není problém – ať se na to podívá, až bude mít čas. Jen chci, aby věděl, že jsem film dokončil. Jeho žena Světlana můj film viděla a říkala, že se o něm s Germanem bavili a on že se vším souhlasí. Ale až dodělám finální verzi, znovu se pokusím mu ji pustit, protože mě velmi zajímá jeho názor.

Ta finální verze se bude tedy od stávající hodně lišit?

Chtěl bych hlavně udělat několik jazykových verzí, protože si myslím, že pro ne rusky mluvícího diváka je tato verze přece jen trochu náročná. Musí číst titulky a při tom zároveň sledovat poměrně složité dění v obraze. Celkově si myslím, že náš film je asi zajímavější pro někoho, kdo zná Rusko, než pro běžného západního diváka.

Ksenia Stetsenko a Jan Křipač