Home » Archive

Filmové festivaly / Film festivals »

[6 Říj 2014 | No Comment | ]
Africké objevy

Karlovarský festival pravidelně zařazuje do svého programu filmy z Afriky, které svým významem přesahují oblast černého kontinentu. Vesměs se tedy jedná o díla uznávaných režisérů, uvedená se značným ohlasem na jiných festivalech – nedávno např. etiopská Teza Haile Gerimy či poslední snímky dalšího vynikajícího afrického filmaře, Mahamata-Saleha Harouna z Čadu.

Editorial, Filmové festivaly / Film festivals »

[6 Říj 2014 | No Comment | ]
Karlovy Vary 2014

Tuzemský největší filmový svátek letos přinesl na tři stovky filmů a bylo z čeho vybírat. Kdo se povznesl nad jistou nevyrovnaností hlavní soutěže (zásluhou zejména dvou českých zástupců), byl odměněn zralými snímky George Ovašviliho, Narimana Turebajeva a Jeffa Preisse. Kdo toleroval nezkušenost debutantů soutěže Na východ od Západu, objevil talent Iris Eleziové, Asifa Rustanova či Ivanů Ikiće a Tverdovského. Kdo se probíral množstvím filmů, přivezených z jiných festivalů, mohl narazit na skvosty jako Ptačí lidé, Timbuktu, Jauja, Nagima či poslední snímky Alaina Resnaise a Alexeje Germana. Příznivce seriálové fikce potěšil Temný případ a nadchnul Malej Quinquin.

Přesto nelze nevidět některé dlouhodobé trendy, které podle nás zbytečně snižují úroveň festivalového programu. Týká se to zejména nesoutěžních sekcí, které nejsou tolik vystaveny mezinárodní konkurenci, a mohou tak nabídnout pestřejší, vyhraněnější a kvalitnější výběr. Ne vždy tomu tak ovšem je. Jedním z důvodů je množství filmů, přivezených z Berlinale a Sundance – tedy z festivalů, které nepatří zrovna k dramaturgicky nejprůraznějším. Tento fakt jde potom na úkor menších, ale podnětnějších přehlídek typu Locarna či Rotterdamu. Zejména ignorance prvního z nich je markantní: v Karlových Varech nebyly v poslední době promítnuty v Locarnu premiérované, poměrně zásadní snímky režisérů Brisseaua, Kurosawy, Serry, Porumboia, Pinta, Braca, Lapida a dalších.

Filmové festivaly / Film festivals, současný film / contemporary cinema »

[6 Říj 2014 | No Comment | ]
Kukuřičný ostrov

Hlavní cena karlovarského festivalu – Křišťálový globus – byla po zásluze a dle očekávání udělena umělecky nejvýraznějšímu filmu soutěže: Kukuřičnému ostrovu George Ovašviliho. Gruzínský režisér potvrdil naděje slibného debutu Druhý břeh, uvedeného v roce 2009 v sekci Na východ od Západu, a Karlovy Vary si mohou přisvojit dalšího filmaře, kterému umožnili proniknout na mezinárodní scénu.

Doporučujeme, Filmové festivaly / Film festivals »

[6 Říj 2014 | 3 Comments | ]
Pseudorealismus

Karlovarský festival uvedl mimo soutěž vítězný snímek canneského Týdne kritiky – Kmen Myroslava Slabošpytského – a zařazením do sekce Zvláštní uvedení na něho výrazně upozornil. Film okamžitě vyvolal vlnu nadšení, zejména mezi odbornou veřejností. Filmoví kritici, dramaturgové a distributoři byli fascinováni jeho údajně smělou formou, s jakou podal příběh hluchoněmého studenta podléhajícímu zavedeným pravidlům mezi chovanci internátu.

Editorial »

[2 Led 2014 | One Comment | ]
Mladý český film

Jak je na tom český film na začátku roku 2014? Dobře co do finančního zabezpečení (v platnost konečně vstoupil nový audiovizuální zákon), hůř co do diváckého zájmu (na rozdíl od hudebního průmyslu zdejší filmový trh pomaleji zavádí alternativní způsoby distribuce uprostřed překotných změn v digitální éře) a tristně co do uměleckého projevu. Jediný český film se dostal do soutěže na velkém mezinárodním festivalu – a to ještě ke všemu na domácí půdě (Líbánky Jana Hřebejka v Karlových Varech). Solitéři typu Švanjmajera či Vachka se odmlčeli, generace nové vlny netvoří nebo píše paměti nebo se pokouší o comeback s velmi rozpačitým výsledkem (Donšajni). Kdysi nadějné mladé filmařky (Alice Nellis, Karin Babinská, s výjimkou Jitky Rudolfové) se odvrátily od určité vyhraněnosti svých prvotin a přistoupily na komerční kompromis svých kolegů z generace devadesátých let okolo Jana Svěráka a Davida Ondříčka. A tak jediné „slušné“ filmy vznikly jakoby „bokem“, u autorů razících dlouhodobě svou vlastní cestu, která je ovšem ne vždy dovedla ke kýženému cíli. Vloni se to nicméně povedlo jak Zdeňku Tycovi s Jako nikdy, tak Ivanu Vojnárovi s Nepravděpodobnou romancí.

Proto není divu, že chceme-li vystopovat a zaznamenat nějaké zajímavé dění v oboru, musíme se obrátit k mladé generaci. Na zdejších školách se stále daří vytvářet poměrně kreativní prostředí, které dává vyniknout neotřelým nápadům a postupům. A nejedná se pouze o FAMU, ale i o další vysoké školy uměleckého typu, na kterých se vyučuje práce s videem a pohyblivým obrazem jako takovým.

Doporučujeme »

[2 Led 2014 | One Comment | ]
„Jiné vize“ české animace

Dramaturgie olomoucké Přehlídky animovaného filmu vychází z chápání animace jako volného nakládání s pohyblivým obrazem v jeho nejrůznějších formách. V programu se proto stírají hranice mezi filmem (klasickým/digitálním) a videem nebo projekcí v kinosále a instalací v galerijním prostoru.

Doporučujeme »

[2 Led 2014 | One Comment | ]
Paneny Terezy Damcové

Tereza Damcová patří k nepřehlédnutelným osobnostem české výtvarné scény, kterou svými aktivitami v mnohém přesahuje. Původně grafička (absolventka Fakulty výtvarných umění brněnské VUT) zahrnuje do své tvorby i další umělecké projevy.

současný film / contemporary cinema »

[2 Led 2014 | No Comment | ]
Kdo je Alfred Bouriana?

Pro znalce filmů Leose Caraxe jméno nikoli neznámé. Kdo by si nevybavil scénu z Boy Meets Girl se zoufalým hostem nočního bistra, snažícím se marně představit komusi do telefonu?