Letošní filmová sezóna probíhá v nekomerční sféře do značné míry ve znamení maďarské kinematografie. Po přehlídce současné tvorby v České televizi následovaly dvě důležité retrospektivy: MFF dokumentárních filmů v Jihlavě představil respektované Studio Bély Balázse a Národní filmový archiv modernistickou epochu 60. a 70. let. Do české distribuce byly v průběhu jednoho roku zakoupeny dva maďarské snímky: Člověk bez osudu Lajose Koltaie a Muž z Londýna Bély Tarra. Vzrůstající zájem o maďarský umělecký film přichází i ze zahraničí, kde začínají oceňovat nastupující mladou generaci v čele s Kornélem Mundruczóem. I to je důvod, proč jsme se rozhodli věnovat se tématu filmového Maďarska podrobněji.

V posledním čísle Fantomu naleznete texty, vztahující se k minulosti i současnosti, k teorii i praxi. Redakční okruh připravil články, přibližující významná (Dny čekání) i méně známá (Synové ohně) díla, tvůrčí období režisérů (rané filmy Bély Tarra) i originální myšlení solitérů (teorie seriálnosti Gábora Bódyho). Zaznamenali jsme také vydávání maďarských filmů na DVD, i když tentokrát v zahraničí, u britského labelu (poměrně rozsáhlý český trh v tomto ohledu značně zaostává). Z Velké Británie přispěl rovněž dosud nepublikovaným textem jeden z největších odborníků na maďarskou kinematografii John Cunningham. Jeho esej o Fábriho Kolotoči v kulturním kontextu doby si můžete přečíst jak v originální verzi, tak v českém překladu. Jako doplněk k tematickému číslu následuje další „britská položka“ – krátké ohlédnutí za londýnským festivalem, které přináší postřehy o nejnovějším filmovém dění ve světě. …

O dvou méně zvučných filmech ze 70. let – Jediná zbraň Ference Kósy a Synové ohně Imre Gyöngyössyho.

Seriální forma jako zvláštní způsob organizace filmového materiálu byla filmovou teorií důkladně uchopována od konce 60. let (i když počátky těchto úvah sahají až k Ejzenštejnovi) a dodnes zůstává předmětem jejího zájmu. Noël Burch pojmenovává prvky audiovizuálního stylu, utvářející vzorce nezávislé na temporální logice příběhu, „parametry“ a David Bordwell operuje s kategorií „paramentrické narace“, v níž stylistické složky jsou přinejmenším rovnocenné složkám syžetovým při konstituování celkového významu díla. Oba přitom poukazují na souvislosti (ale i rozdíly) s teoretickým vymezením tzv. seriální hudby, které se rozvíjelo v západní Evropě po druhé světové válce.

Hlavní český filmový festival proběhl letos bez větších komplikací. Navzdory ekonomické krizi se organizátorům podařilo zajistit všechny partnery a celkový rozpočet 130 milionů korun umožnil fungování akce v minimálně stejném rozsahu jako v posledních letech, včetně účasti hvězd Johna Malkoviche, Antonia Banderase a dalších. Ty však byly lákadly spíše pro stále bulvárnější česká média, jež o festivalu hojně referovala a pomáhala tím udržovat zájem sponzorů.

Ve vedlejších sekcích Otevřené oči a Horizonty byly promítnuty filmy, které během posledního roku zaujaly v zahraničí svými tématy i způsobem zpracování. Na deset z nich, které patří podle nás k nejpozoruhodnějším, zaměříme svoji pozornost.

Sekce Jiný pohled už svým názvem evokuje netradiční přístupy k filmu. Jako taková by měla patřit k dramaturgicky nejodvážnějším výběrům festivalu. I letos nabídla několik ojedinělých projektů.

Na začátku července se v Karlových Varech konal jeden z nejvýznamnějších filmových festivalů východní Evropy. Jaký byl jeho poslední ročník? Pozornost byla zaměřena především na hlavní soutěž, ale i ostatní program přinesl zajímavé filmy.