Maďarská režisérka Márta Meszárosová patří k autorům, kteří vstoupili do kinematografie v rámci nových vln 60. let. Za její zásadní autorský počin, kterým se etablovala jako klasička maďarské kinematografie, lze však považovat „deníkovou trilogii“, jejichž první část Deník pro mé děti (1982) vydal britský label Second Run, který se na zlatý fond východoevropské kinematografie specializuje.

Filmový festival v Londýně, krom jiného, slouží také jako reprezantativní pohled na nejnovější britskou filmovou tvorbu. Krátce se podívejme na několik snímků, uvedených převážně v sekci „New British Cinema“.

Harmony Korine patří bezpochyby ke kontroverzním režisérům; svou ambivalentně narušenou poetikou pravidelně dráždí tradiční filmové kruhy. Svůj čtvrtý film – Trash Humpers (2009) – přijel osobně představit do Londýna.

Všechny filmy Jacquese Rivetta, které jsem měl možnost zhlédnout, mám svým způsobem rád a rád se k nim vracím. Vlastně se mi nikdy nestalo, že bych byl vyloženě jeho filmem zklamán, menší rozčarování mi však způsobil až jeho film poslední.

Představte si příběh tlusté a nevzhledné černošské dívky z harlemského ghetta, kterou její otec znásilňuje (čeká s ním již druhé dítě) a matka psychicky terorizuje, neb dceru viní z odchodu svého partnera. Dívka logicky trpí drasticky sníženým sebevědomím a až úsilí a práce sociálních pracovníků a speciální kurz pro děti z ghetta, jí pomůže znovunabýt lidskou důstojnost a matce se postavit.