Home » Second Run DVD Reviews

Deník pro mé děti Márty Mészárosové (Second Run)

23 Prosinec 2009 Bez komentářů

Vzpomínání po maďarsku

Maďarská režisérka Márta Mészárosová patří k autorům, kteří vstoupili do kinematografie v rámci nových vln 60. let. Ačkoliv absolvovala VGIK již v roce 1956 a natočila kolem 30 dokumentů, debutovala až v roce 1968  filmem Odešlo slunce (Eltávozott nap). Film Adopce (1975), který získal Zlatého medvěda v Berlíně, jí otevřel cestu do světa. Za její zásadní autorský počin, kterým se etablovala jako klasička maďarské kinematografie, lze však považovat „deníkovou trilogii“, jejíž první část Deník pro mé děti (1982) vydal britský label Second Run, který se na zlatý fond východoevropské kinematografie specializuje.

Diary1

Je to již více než 25 let od premiéry, co se na DVD poprvé objevuje nově restaurovaná verze prvního dílu z této autobiografické kroniky. Deník pro mé děti (1982), Deník pro mé lásky (1987) a Deník pro mého otce a matku (1990) představují ucelenou trilogii mapující poválečné dějiny Maďarska, na jejichž pozadí režisérka rekonstruuje autobiografický příběh dívky Juli, který komunisty idealizovanou a ideologizovanou historii staví díky silně osobnímu vhledu do jiného světla. Pro samu Mészárosovou tato trilogie představuje vyzrálou bilanci s vlastním traumatem z dětství, kdy jako pětiletá emigrovala s rodiči v roce 1936 do Sovětského svazu, kde byl v roce 1938 v Kyrgyzstánu její otec, sochař László Mészáros, zatčen a zlikvidován v rámci stalinistických čistek. O této poslední fázi pojednává podrobně „čtvrtý“ díl trilogie Malá Vilma: Poslední deník (2000), který se vrací přímo do Kyrgyzstánu. Ve dvou paralelních liniích se jednak rekonstruují události z 30.let, kdy se její otec dostal do sporů se stalinistickou propagandou, jednak pátrání v současnosti.

Chronologicky první díl deníkové trilogie – Deník pro mé děti – začíná rokem 1947, kdy Juli prchá z Ruska do Maďarska. Příběh zachycuje atmosféru strachu, která v poválečné době čistek vládla. Juli je svěřena do péče kované komunistky Magdy (Anna Polonyová), která se jí nejprve snaží být dobrou macechou, ale brzy se začne projevovat její autoritativní povaha a fanatické sklony. Magda vzpurné Juli znemožňuje pátrání po její pravé matce a chová se k ní jako k většině kolegů, kteří s ní nesouhlasí a jsou zavíráni do vězení. Opozitum Magdy představuje János, který si k Juli najde cestu, ale pro své názory na pojetí komunistické vlády skončí ve vězení. Jánose ztvárnil známý polský herec Jan Nowicki (mimojiné manžel Mészárosové), který propůjčil tvář i Juliině vzpomínce na otce-sochaře, který byl v Kyrgyzstánu zatčen.

Další vývoj v rámci trilogie provede Juli bouřlivým rokem 1956, kdy se podobně jako sama režisérka dostane na studia filmu do Sovětského svazu a začne pracovat u dokumentu. Za druhý díl trilogie – Deník pro mé lásky – získala Mészárosvá Velkou cenu poroty v Cannes

Sama Mészárosová se v mnoha rozhovorech často vyjadřuje s lehce nahořklým nadhledem k bývalé (ale i současné) situaci v maďarské kinematografii, kterou považuje za neutěšenou. Jako jedna z průkopnic ženského autorského filmu, který se etabloval zejména v 60. letech, k politickému nátlaku a cenzuře přidává i problémy, se kterými se musela setkávat jako žena.

Právě silná autobiografičnost a důraz na pozici ženy ve společnosti jí bývaly v Maďarsku dle jejích vlastních slov vyčítány. Narozdíl ovšem od naší Věry Chytilové, se kterou bývá často srovnávána, neprezentuje Mészárosová ženskou otázku agresivně, ale naopak subtilně s důrazem na prožívání rodinného života a hledání kořenů. Nelehký život jejích hrdinek nebývá určován psychologizací, nýbrž sociální pozicí, do níž je komunistický režim uvrhnul.

Je zajímavé, že Mészárosová si bere za měřítko maďarského filmu, který kritizuje, dosti často situaci v Polsku, kterou považuje za mnohem progresivnější a vstřícnější k domácí tvorbě a národní kultuře obecně. Maďarskou náturu ve srovnání s tou polskou považuje za pasivní. I ve světle její poslední tvorby, která již nenese kvality předchozích snímků, přesto se snaží vyrovnávat se s nepříjemnou historii, si kladu otázku, není-li česká nátura a odkaz naší režisérské elity „zlatých šedesátých“ ještě o kousek pozadu než tato maďarská „pasivita“, která je ochotna dodnes na filmovém plátně bilancovat dobu nedávno minulou.

Rudolf Schimera

Deník pro mé děti (Napló gyermekeimnek, Maďarsko 1982)

Scénář a režie: Márta Mészárosová

Kamera: Nyika Jancó

Hudba: Zsolt Döme

Střih: Éva Kármentõová

Hrají: Zsuzsa Czinkócziová (Juli), Anna Polonyová (Magda), Jan Nowicki (János) a další.

Second Run, 102 min.

trailer: http://www.youtube.com/watch?v=jZc9LjTUPF8

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>