Syn budapešťského bankovního úředníka Zoltán Fábri (narozen roku 1917) se během své kariéry trvající téměř 40 let stal jedním z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších filmových režisérů.

Born in 1917, Zoltán Fábri, the son of a Budapest bank clerk, became one of Hungary’s most prestigious and best loved film directors in a career spanning almost 40 years. As well as his renowned career in film direction, Fábri was also an accomplished painter, set designer, theatre director, and an occasional actor. When Fábri was a young man there was no Film Academy in Budapest and his journey into the world of filmmaking underwent a number of detours on the way.

Dny čekání (Szerelem, 1971) jsou asi nejznámějším a nejúspěšnějším filmem maďarského režiséra Károlyho Makka. Jedná se o adaptaci dvou autobiografických povídek známého maďarského spisovatele Tibora Déryho – Dvě ženy a Láska. Film se odvíjí na pozadí politických událostí roku 1956. Sledujeme příběh dvou žen, snachy a její tchýně, které čekají na jednoho muže, Jánose (Iván Darvas), jenž se stal obětí politických represí.

Huszárikův film Sindibád je považován za jedno z nejformalističtějších děl maďarské kinematografie a za jeden z nejlepších maďarských snímků vůbec.

O dvou méně zvučných filmech ze 70. let – Jediná zbraň Ference Kósy a Synové ohně Imre Gyöngyössyho.

Ve Studiu Bély Balásze natáčí Tarr roku 1977 s minimem finančních zdrojů svůj první dlouhometrážní film Rodinné hnízdo, stylem upomínající na Cassavetesovy filmy.