Program festivalu nabídnul několik smělých filmů od začínajících autorů, které jsou příslibem do budoucna. Z 5 sekcí vybíráme 5 různých filmařů, jejichž tvorba nás zaujala a s jejichž jmény se budeme patrně stále častěji setkávat…

Britský režisér bulharského původu Ilian Metev představil v Karlových Varech svůj celovečerní debut. Film Poslední záchranka v Sofii byl zařazen do soutěže dokumentárních filmů, kterou nakonec vyhrál.

Antonioni vchází do šera římské baziliky San Pietro in Vincoli z blíže nespecifikovaného světla. Asi nemá smysl onen svět „tam“ blíže určovat. Je to pomíjivý prostor, ve kterém se nacházíme jako smrtelné bytosti.

Kenneth Lonergan nabízí téměř tříhodinový film – přesto je Margaret příliš krátká. Režisér v ní otevírá mnoho témat, rozvržených fragmentárně a majících jedinou spojnici – postavu Lisy (Anna Paquin).

Alexandr Sokurov zakončil svoji tetralogii moci filmem, o kterém lze tvrdit, že nebude jen „dalším v řadě.“ Faust se vymyká už svým univerzálním zaměřením, které je v něm přímo obsaženo navzdory veškerému zcivilnění, jež Sokurov oproti Goetheho předloze provedl.

Sekce Horizonty má za cíl seznamovat s filmy oceněnými na jiných mezinárodních festivalech. To automaticky neznamená díla výjimečná, novátorská, umělecky přesvědčivá. Každopádně letos se v programu Horizontů objevilo několik takových (píšeme o nich na jiném místě), mezi nimi i Tabu Miguela Gomese.