Alexandr Sokurov zakončil svoji tetralogii moci filmem, o kterém lze tvrdit, že nebude jen „dalším v řadě.“ Faust se vymyká už svým univerzálním zaměřením, které je v něm přímo obsaženo navzdory veškerému zcivilnění, jež Sokurov oproti Goetheho předloze provedl.