Ona časově prodlévající dokumentárnost, některými chválená, některými odsuzovaná, ale většinou nepochopená, je asi tím nejzajímavějším, co lze na tomto snímku ocenit. Pokud jsem ochoten uvažovat o podvratnosti, tak jen v tomto směru; zvláště v období, kdy slaví úspěchy časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové (přehledně o hrůzách a strastech obyčejných lidí). Markovu obrazovou i stylovou roztěkanost, obludnost střihů a všemožného ostření lze číst jako implicitní ambivalentnost umění a života.

Téměř každý filmový festival pořádá doprovodný program jako součást a určitý doplněk programu filmového. Zdá se, že jde o nutnost, má-li být filmový festival otevřenou kulturní akcí, jež má přilákat a v důsledku uspokojit i návštěvníky, kteří nepovažují film za ústřední bod svého zájmu. Nechám stranou doprovodný program, který není spojen s filmem, i když i ten by stál v případě filmového festivalu v Karlových Varech za úvahu. Jde mi o specifickou událost, jež má dvojí funkci: