Jan Křipač

1. Mléko strachu (Peru, Španělsko 2008, r. Claudia Llosová)
Kongeniální propojení talentů dvou mladých umělkyň – režisérky Claudie Llosové a herečky Magaly Solierové. Silný příběh skrytý za náznakovým stylem.

2. Puškvorec (Polsko 2008, r. Andrzej Wajda)
Téma smrti, nahlížené ze dvou stran – fiktivního Iwaszkiewiczova příběhu a reálné zkušenosti představitelky hlavní role Krystyny Jandy – a umocněné Wajdovou režijní suverenitou.

3. Matka (Jižní Korea 2009, r. Bong Joon-ho)
Čistá filmařina ve prospěch netradičního vyprávění o tradiční postavě.

4. Antikrist (Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko 2009, r. Lars von Trier)
Výtvarně působivé obrazové asociace na motivy zla a utrpení – s rizikem ohledávání neznámého terénu.

5. Papírový voják (Rusko 2008, r. Alexej German ml.)
Náročný inscenační styl s mnoha postavami pohybujícími se volném prostoru přináší čechovovsky laděný příběh s rázovitými charaktery, komickými situacemi a lehkou nostalgií.

+ premiérové festivalové filmy – objevy:
1. Villa Amalia, 2. Himálaj, 3. Vlček, 4. Ďáblovo město, 5. Ztracené časy

Michal Kříž

1. Antikrist (Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko 2009, r. Lars von Trier)
Obrazově vytříbený Trierův ponor do záhady původu zla ve světě; provokativní, inspirující, umělecké.

2. Katalin Varga (Rumunsko, UK, Maďarsko 2008, r. Peter Strickland)
Uhrančivě snímaná Katalinina cesta debutujícího režiséra Petera Stricklanda je precizním útvarem vzdávajícím hold maďarské a rumunské kinematografii; zvl. kamera Márka Györiho a zvuková složka filmu činí z tohoto filmu mistrovské dílo.

3. Matka (Jižní Korea 2009, r. Bong Joon-ho)
Bong Joon-ho se vrátil k detektivní zápletce svých Vzpomínek na vraha a opět skvěle zobrazil hrůzu okamžiku v přítmí uliček.

4. Fish Tank (UK 2009, r. Andrea Arnold)
Britský realismus par excellence; prostý příběh s neuvěřitelně uvěřitelnou Katie Jarvis. Krásný příklad toho, jak složité je být „realistický“.

5. 40. dveře (Ázerbájdžán 2008, r. Elchin Musaoglu)
Dle mého povedený obraz jednoho morálního zápasu; kamera tu a tam překračuje své realistické zadání a pohrává si s fantaskními motivy – přesně jako duše malého chlapce. Jednoduché, bez příkras, osvěžující.

+ Vlček, Samson a Dalila, Sedmý kruh.

Vít Peřina

1. Puškvorec (Polsko 2008, r. Andrzej Wajda)
Tři odlišné narativní roviny (fiktivní příběh, dokumentární zpověď i film o filmu) spojuje Wajda v křehkou emocionální esej o tenké hranici mezi životem a smrtí.

2. Papírový voják (Rusko 2008, r. Alexej German ml.)

Film pro milovníky Čechova, Tarkovského a Gagarina. Mistrovská práce s mizanscénou a kamerou.

3. Matka (Jižní Korea 2009, r. Bong Joon-ho)
Po Pudovkinovi další Matka bojující za osvobození svého syna. A opět ve filmu, který by mohl najít místo ve filmařských učebnicích.

4. Milá Emmo, drahá Bětko (Maďarsko, Německo 1991, r. István Szabó)

Vrchol sekce „20 let svobody“. Učitelky Ruštiny ztrácejí po pádu železné opony svá dosavadní privilegia a ani v životě se jim nedaří lépe. Hořká, bezvýchodná esej těžící ze skvělého scénáře a především ze samotné dobové reality raně-postkomunistického Maďarska.

5. Mléko strachu (Peru, Španělsko 2008, r. Claudia Llosová)

Samson a Dalila (Austrálie 2009, r. Warwick Thornton)

Dva filmy, které spojuje exotičnost původu, „nezkušenost“ režisérů, malý počet herců, minimalistické filmařské postupy, stěžejní role zvuku a hudby a jedinečnost výsledného celku.

Rudolf Schimera

Můj výběr se omezuje pouze na filmy, které byly v hlavní soutěži, novinky z Cannes, popř. filmy, které jsem viděl už dříve.

1. Pod vlivem lásky (Japonsko 2008, r. Sion Sono)

Film, na který se ve festivalovém spěchu úplně zapomnělo a který v Kině Čas zmizel z hledáčku zájmu médií. Jedná se o jeden z nejlepších filmů posledních let, složitá komiksová freska, manga ve filmové podobě. Více viz.: http://blog.fantomfilm.cz/?p=438

2. Villa Amalia (Francie, Švýcarsko 2008, r. Benoit Jacquot)

Dle mého soudu nejlepší film v soutěži. Pozitivní existencialismus bez deprese a 60. let. Žena, která se rozhodne vymazat sama sebe a začít žít nanovo, zachycení procesu zbavování se věcí a nepotřebných vztahů. Smysl života v oprošťování se od zbytečností a hledání svého ideálního místa na světě – své Villy Amalie.

3. Hranice ovládání (USA, Španělsko, Japonsko 2009, r. Jim Jarmusch)

Point Blank s černým Lee Marvinem. Narážky na gangsterky 70. let, kamera Christophera Doylea, camea slavných herců z celého světa, postavy vypadají povědomě, nicméně jsou jen esencí tohoto žánru, prázdné pláně, kavárny a moderní i stará architektura jihu Španělska. Jarmuschova cinefilní cesta časem někdy do roku 1970.

4. Park a Bong – komerce po korejsku

Žízeň (Jižní Korea 2009, r. Park Chan-wook)

Matka (Jižní Korea 2009, r. Bong Joon-ho)

Dvě korejské ikony, na jejichž filmy se napínavě čekalo. Ani jeden nezklamal, překvapení střídá překvapení. Park mixuje upírský film se Zolovou Theresou Raquinovou, jemně posunuje svou tvorbu k jiným tématům. Bong se vrací ke korejské kriminálce, která jej proslavila, která nehledá řešení, ale samu zápletku. Přiznám se, že si mezi nimi neumím vybrat.

5. Haneke a Trier – kořeny zla

Antikrist (Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko 2009, r. Lars von Trier)

Bílá stuha (Německo, Rakousko, Francie, Itálie 2009, r. Michael Haneke)

Další dvě jména, jejichž filmy splývají, oba režiséři mají svou tvorbou k sobě navíc velmi blízko.

Provokatér Trier natočil svůj nejlepší film, temná vize zlé podstaty světa je upřímnou výpovědí o autorově cestě k šílenství – lidé se děsí u několika gore scén a smějí se u té jediné, kde se představuje svět jako chaos. Čekám jen na další krok. Hanekeho vyzrálejší sublimace sociálního kořene násilí hledá v dějinách, v idealizovaném předválečném světě velkých mocnářství; příběh chvílemi připomíná motivy z dětství Adolfa Hitlera včetně přísné výchovy.

Hana Stuchlíková

1. Matka (Jižní Korea 2009, r. Bong Joon-ho)
V rukou jiného režiséra by pravděpodobně vznikl průměrný a zapomenutelný žánrový film. Bong Joon-ho se ale osvobozuje od konvencí a obrací je vzhůru nohama. Filmařsky excelentní snímek, poetický, drásavý a hluboce důvěrný portrét ženy-matky.

2. Mléko strachu (Peru, Španělsko 2008, r. Claudia Llosová)
Fascinující pohled na barvitou a mnohovrstevnatou peruánskou společnost, její tradice, životní rituály i bolestné vzpomínky. Režisérčin rukopis je citlivý a osobitý, stejně jako v její prvotině Madeinusa, nyní však ještě o něco blíže dokonalosti.

3. Papírový voják (Rusko 2008, r. Alexej German ml.)
V současné kinematografii jde o snímek s nepříliš typickým tematickým zaměřením, jeho příběh je bezútěšný, dojemný i jemně humorný, navíc skvěle natočený a ve výsledku okouzlující.

4. Všichni ostatní + 35 panáků rumu (Německo 2009, r. Maren Adeová / Francie, Německo 2008, r. Claire Denisová)
Zručné, neprvoplánové vyprávění dvou režisérek s výjimečnou a přesnou pozorovací schopností.

5. Umělec (Argentina, Uruguay, Itálie 2008, r. Mariano Cohn, Gastón Duprat 2008)
Jednoduchý námět, ale nápaditě rozvedený do chytře napsaného příběhu a důvtipně ztvárněný díky preciznímu a uvědomělému zacházení se všemi stylistickými složkami filmu.