Home » Doporučujeme, Filmové festivaly / Film festivals, současný film / contemporary cinema

Ten prokletý východ…

28 Září 2013 Bez komentářů

 

Soutěžní sekce Na východ od Západu (KVIFF 2013)

Každý rok se v souvislosti s konáním filmového festivalu v Karlových Varech diskutuje o úrovni Hlavní soutěžní sekce a o jejím srovnání s druhou soutěžní sekcí Na východ od Západu, která bývá, aspoň myslím, očekávána s větším napětím u většiny filmové veřejnosti. K filmům ze střední a východní Evropy máme přirozeně vstřícný vztah a v posledních zhruba deseti letech k tomu máme i dost dobrých důvodů; maďarské, polské, rumunské filmy získávají ceny na prestižních festivalech nejen v Evropě a různorodost jejich stylu dává často připomenout poněkud stabilizovaný přístup českých filmařů k tématům vlastních děl. Soutěžní sekce Na východ od Západu s sebou nese ale i další podstatný prvek, který bývá občas opomíjen, ale který je např. pro zahraniční návštěvníky tím důležitým faktorem, proč do Varů vůbec přijet: jde o zaměření dané sekce na ruské filmy a na snímky ze zemí bývalého Sovětského bloku; v tomto směru se dramaturgům dané sekce dařilo a s jistou pochybností můžeme říct, že i daří uvádět ve Varech velmi zajímavé a často opravdu kvalitní snímky např. z Kazachstánu, Gruzie, Arménie apod. I když mají v tomto směru Karlovy Vary stále více konkurentů (např. filmový festival v Cottbusi, ale také Berlinale apod.), stále jsou, aspoň z části vnímány jako kvalitní mezinárodní filmová událost, v rámci které lze vidět filmy jinak, zvláště u nás, nedostupné. Druhým podstatným kritériem dané sekce je její zaměření na debuty a druhé filmy režisérů z daných zemí. Vždy jsem si pokládal otázku, zda je toto druhé „omezení“ ku prospěchu věci; zda by nebylo lepší, z perspektivy diváka, zaměřit se jen na definované území a mít tak možnost uvádět i snímky již etablovaných režisérů, na které se mnohdy čeká i v Cannes, v Berlíně nebo v Benátkách. Vzhledem k možnosti uvádět v soutěžní sekci i filmy, které již mají za sebou účast na jiném festivalu, se zdá, že jde o relevantní argument. Je ovšem pravda, že druhé kritérium soutěžní sekce Na východ od Západu zapadá do celkového kontextu festivalové události, jež sebe sama, již delší dobu, definuje, především směrem k zahraničním hostům, jako určitou bránu k filmům, ale také ke kultuře, východní Evropy. Karlovy Vary prostě chtějí objevovat nové tváře, začínající umělce, kteří se později, v ideálním případě již mnohem slavnější, budou do Varů vracet; v podobném duchu se Vary věnovaly v minulosti např. Řekům, i když v daném případě se již jednalo o filmovou vlnu vcelku známou. Osobně se ale na danou soutěžní sekci vždy těším; méně již na její ústřední festivalový sál – Městské divadlo. Jaký byl letos filmový Východ?

Musím se přiznat, že v letošním roce mi ve výběru chyběl výraznější film; film, který by svým vizuálním stylem nebo scénáristickou rafinovaností dával tušit rodící se talent, i když podobné tvrzení nemám rád. Ve výběru byly filmy zajímavé (Odumírání, r. Miloš Pušić; Duál, r. Nejc Gazvoda; Arbitr, r. Kadri Kõusaar), průměrné (Lekce létání, r. Igor Cobileanski; Dívka ze skříně, r. Bodo Kox) a také jedno, bohužel, zklamání (Zázrak, r. Juraj Lehotský). Zařazením dokumentárních, popř. polodokumentárních snímků (Moře, r. Alexandra Streljanaja; Sametoví teroristé, r. Ivan Ostrochovský, Pavol Pekarčík, Peter Kerekes) do soutěže se celá věc ještě více komplikuje, osobně jsem nenašel uspokojivé kritérium jak objektivně srovnávat a hodnotit fikční a dokumentární filmová díla, zařazená do jedné soutěžní sekce, i když jejich uvedení chápu a minimálně v případě Sametových teroristů daný přístup i vítám. Rád bych se zastavil u tří filmů, které si zaslouží podrobnější komentář; nemyslím tím, že by ostatní snímky nestály za řeč, např. Paradžanov (r. Serge Avedikian, Olena Fetisova) byl příjemným filmovým zážitkem, ale ony tři filmy, dále krátce komentované, mi – z různých důvodů – zůstaly v paměti.

vychod 1

Duál, r. Nejc Gazvoda

Festivalové poroty bývají často nejslabším článkem festivalové události, jsme ale dalek toho, abych s jejich rozhodnutími složitě polemizoval. Vítězný film soutěžní sekce Na východ od Západu, polský snímek Plovoucí věžáky (Płynące wieżowce, r. Tomasz Wasilewski), je druhým filmem mladého, podle všech velmi talentovaného, režiséra (ročník 1980), který již svým debutem (V ložnici, 2012) oslovil karlovarské dramaturgy. Filmu nelze upřít stylová přesnost, realisticky motivovaná kamera, která snímá své dva hrdiny (Kubu a Michała) se zájmem, ale s tak často viděným, v evropském kontextu, odstupem. Podobným snímkům se v Evropě daří, přinášejí totiž patřičně „objektivní“ pohled na skutečnost a vybrané problémy (nejčastěji: městských outsiderů, drogově závislých, mladistvých delikventů, homosexuálů apod.), dané filmovým příběhem. Kompozice statických záběrů industriálního prostoru v kombinaci s dynamikou pohybu kamery ve sledovacích záběrech dávají divákovi možnost vytvořit si plastický obraz dané skutečnosti. Největší slabinou daného filmu je ale scénář, který k sobě váže jedno filmové klišé za druhým (homosexualita, uvědomování si vlastní sexuality, nefunkční heterosexuální vztah, násilní odpůrci homosexuality apod.); nejde přitom o to, že by daná témata sama o sobě byla prázdná (stačí připomenout jen poslední film Abdellatifa Kechicheho), ale daleko spíše o způsob, jak jsou daná témata zprostředkována konkrétním filmovým vyprávěním – u Wasilewskiho je tomu, bohužel, právě zcela, podle mého názoru, po vzoru úspěšných evropských režisérů; z filmu tak přímo promlouvá filmový kalkul, který by sám o sobě nebyl překážkou, aspoň pro mě, ale který strhává celý snímek do všední průměrnosti včetně očekávaného závěru, který jen stvrzuje dosti umělou nemožnost autentického štěstí obou hlavních protagonistů. Pokud mělo jít o modelový příběh, jako např. v případě posledního filmu ruského režiséra Vasili Sigareva Zhit (2012), pak měl mít daný film úplně jinou podobu.

vychod 2

Plovoucí věžáky, r. Tomasz Wasilewski

Pravděpodobně nejlepším filmem soutěžní sekce Na východ od Západu byl film Odumírání (Odumiranje) srbského režiséra Miloše Pušiće. Vzhledem k tématu přímočaře a jednoduše vyprávěný příběh o dočasném návratu dospělého Janka do rodné vesnice, kde žije jeho matka Milica, rafinovaně využívá, vizuálně působivě, stereotypních narativních technik k tomu, aby zobrazil tragiku a dramatičnost konce jednoho starého světa, který je postupně vyprazdňován krutou realitou dnešních dní. Pušić se nebojí velkých celků přírodních scenérií ani dramatických konfliktů použitím patřičně výrazného hudebního doprovodu, a film tak působí svěže autenticky.

vychod 3

Odumírání, r. Miloš Pušić

Vedle průměrného polského snímku a nadprůměrného srbského filmu bych rád zmínil i slovenského zástupce, na kterého jsem se, přiznám se, těšil asi nejvíce – film Zázrak Juraje Lehotského sliboval mnohé; zvláště vezmu-li v úvahu Lehotského debut Slepé lásky (2008). Film Zázrak ovšem filmovým zázrakem není, a to i přes velmi dobrý výkon představitelky hlavní hrdinky Ely (Michaela Bendulová) a ukázněnou kameru syrově autentického stylu Noro Hudce. Ani autentický reálný příběh a skutečné osudy hlavní představitelky nejsou zárukou kvalitního filmového umění; Lehotský vsadil vše na autentičnost, ale nejspíše zapomněl na rozdílnou povahu umění jako takového v souvislosti s realitou. Osudové rány, vstupující v postupném sledu do života Ely, působí poněkud uměle, paradoxně nerealisticky a ani závěrečná pochybnost hlavní hrdinky nad vznikem nového života nefunguje tak, jak si zřejmě Lehotský představoval; navíc závěrečné slitování/soucit padá do filmového příběhu poněkud násilně.

vychod 4

Zázrak, r. Juraj Lehotský

Ceny byly rozdány, těšme se na příští rok; snad bude lepší.

Michal Kříž

 

Cena Na východ od Západu

Plovoucí věžáky / Płynące wieżowce

Režie: Tomasz Wasilewski

Polsko, 2013

 

Zvláštní uznání

Zázrak

Režie: Juraj Lehotský

Slovenská republika, Česká republika, 2013

 

Top 3 autora:

Odumiranje, r. Miloš Pušić (Srbsko, Švýcarsko 2013) | trailer

Dvojina, r. Nejc Gazvoda (Slovinsko, Dánsko, Chorvatsko 2013) | trailer

La limita de jos a cerului, r. Igor Cobileanski (Rumunsko, Moldávie 2012) | trailer

 

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>