Home » Filmové festivaly / Film festivals, současný film / contemporary cinema

Rozhovor s Mariyou Saakyan

28 Září 2013 Bez komentářů

Mladá arménská režisérka představila v Karlových Varech svůj nový celovečerní film Změnín si jméno, premiérovaný vloni na londýnském festivalu. Do programu Works-in-Progress pak přihlásila svůj připravovaný projekt, arménsko-ruskou koprodukci Strašidelný příběh.

Podle informací na internetu je Změním si jméno váš druhý celovečerní film?

Ano, druhý. I když se o druhé místo dělí s filmem Entropija. Práce na filmu Změním si jméno začala dříve, ale Entropija se objevila v kinech ještě před ním. Takže je vlastně těžké říct, který z filmů byl první, a který druhý.

Název filmu je v arménštině a v ruštině jiný, než oficiální název v angličtině. To byl záměr?

Ano, v arménštině se film jmenuje Aid es chem, a v ruštině Это не я; anglický název je I’m going to change my name. A víte proč? Protože se nám nepodařilo najít žádný adekvátní překlad I’m going to change my name, který by zněl dobře. Přes veškerou snahu jsme na nic nepřišli. Oficiální název společnosti ANNIKO FILMS byl založen na uskutečnění projektu a vznikl podle jména hrdinky.

Stejně jako váš první film, i tento jste natáčela v Arménii. Proč jste se rozhodla točit jej v ruštině?

I když jsem se v Arménii narodila a stále tam žiji, mám k ruskému jazykem silný vztah. V Arménii žije poměrně dost ruských rodin, obzvlášť mezi lidmi, kteří se zabývají uměním. A vzhledem k tomu, že naše hrdinka je také z takovéto rodiny, protože její maminka je dirigentka, která vystudovala v Rusku, bylo pro ně mnohem přirozenější mluvit právě rusky. To také přispělo k tomu, že jsou více odtrženy od ostatních lidí ve městě. Jsou outsideři ve městě i v jazyce.

Proč jste si pro natáčení vybrala právě toto místo?

Film se natáčel ve stejné oblasti jako můj první celovečerní film Maják. Ten jsme natáčeli ve vesnici Madan, která se nachází přímo nad městem Alaverdi. Ale zatímco ve filmu Maják stojí v centru vyprávění venkovský příběh, zde je to příběh industriální, proto nám právě toto místo vyhovovalo. Město má velmi bohatou historii a kulturu. Alaverdi bylo založeno v dávných dobách, byl zde vybudován v Ruském impériu první závod na zpracování mědi. Svého času sem přijeli Francouzi, kteří ten závod postavili, najímali si pracovní sílu z Řecka, takže docházelo k dost zajímavé kulturní výměně. V údolí byla továrna a na vrcholcích hor stály velmi zajímavé a duchovně významné kláštery. Mimochodem, v těchto místech natáčel také Paradžanov – bylo to v Haghpat, který se nachází přímo nad městem. My jsme tam natáčeli závěrečnou sborovou scénu.

Saakyan

Ve filmu zní profesionální sbor?

Ano, to, co slyšíte na zvukovém záznamu, je skutečný profesionální sbor. Právě jeho dirigentka a zřizovatelka Soňa Avedisjanová mě svého času vnukla celou myšlenku, bylo to její odhodlání a vášeň pro práci. Ona byla předobrazem hrdinky filmu Sony. Předobrazem Sony je reálná osoba, v žádném případě to ale není její kopie. V procesu tvorby se obraz hrdinky značně modifikoval, ale ta část jejího života, která je spojena s hudbou, byla převzatá ze života skutečného člověka. Celkově je hudební doprovod filmu různorodý. Vychází jednak z tradiční arménské hudby (Šarakan), ale ve filmu zazní také Patarak, což je liturgie od Komitase. Ta zní právě v závěru filmu. Soundtrack má ale mnoho vrstev. Je na něm například současná skupina Soap&Skin, kterou poslouchá mladá hrdinka, uslyšíte zde i současnou skladbu pro fortepiano – motiv dívky. Zní tam také skladba současného arménského minimalistického skladatele Vartana Harutyunyana. Hudební stránka filmu je opravdu pestrá.

Váš první film Maják se promítal na filmovém festivalu v Rotterdamu, jenž je známý svou orientací na experimentální kinematografii. Film Změním si jméno je po formální stránce také dost neobvyklý. Jak byste charakterizovala vaše tvůrčí zaměření?

Upřímně, moc neuznávám termín experimentální film. Podle mě může film buď spadat do mainstreamu, nebo ne. Dělám autorský film, což je specifická oblast tvorby, takže do mainstreamu nespadám. Myslím, že autorský film je vždy dost osobitý. Ale mně nejde o videoart, myslím, že každý film, který se snaží posunout hranice kinematografie, je experimentální, protože zkouší něco nového, snaží se překročit zaběhnuté stereotypy. Tím se podle mě liší autorský film od mainstreamu. Ateliér, který jsem absolvovala v Ruském státním institutu kinematografie (VGIK), se nazýval Ateliér hraného a experimentálního filmu. Vedl jej Vladimír Kobrin, který byl známý tím, že točil unikátní filmy, jenž neměly obdobu, protože otevíraly stále nové cesty. Jsem ráda, že dělám podobné filmy. Myslím, že je to úplně něco jiného než videoart. Masové publikum na takové filmy není samozřejmě připravené. Zaměřuji se na konkrétní cílovou skupinu, která má právě o takové filmy zájem.

Kde čerpáte inspiraci?

Do jisté míry všude, ale nejvíc mě inspiruje literatura. Filmy jsou obrazem života, ale inspirací a impulsem k tvorbě je literatura, protože nabízí široké pole možností, které lákají ke zpracování.

Ksenia Stetsenko

Napsat komentář

Můžete užít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>