Marteinn Thorsson – XL

Jmenuji se Leifur a jsem alkoholik. Stejně posměšně jako se stavíme v přátelských hloučcích k této větě využívané na sezení anonymních alkoholiků, stejně tak lze nahlížet na XL. Parodii na film. Rychlý střih a barevné změny prostředí odkazují na výběr experimentální kinematografie shrnutý v učebnicích pro základní školy, špatně uchopený. Kocovinové švenky, rakurzy nebo jen prostá máchnutí přístrojem. Prostřihy vzpomínek, nejasné sexuální kontury, nápodoby Lynchova atmosférického baletu v kvalitě Z. Film, který se snaží ze všech sil stát se uměním, až se z toho sám pozvrací.

Paulo Pécora – Odliv (Marea Baja)

Oblomovský zástupce latinsko-amerického minimalismu – zbytečný film na motivy samolibého vykrádání „ničeho“! Sytost barev se ztratila uprostřed džungle stejně jako plnohodnotně vyprázdněná narace. Každý něco skrývá a tajemství zůstávají zachována po celou dobu filmu. Čas se vleče líně jako místní stojaté vody, není blíže specifikován, zato je přesně ohraničen. Stejně jako počet postav. Dvě ženy, jeden muž, smrt bez přidané hodnoty, bez komentáře, bez důvodu. Možná je klíčem k pochopení či přijetí tohoto filmu potřeba trocha heroinu do žil, zkoušet to nebudu. Ponaučení, které si odnáším – protřepat kameru, nemíchat alkohol.

Shazzula – Black Mass Rising

Láva, poušť, kozí lebky, krvavé obrázky snímané krasohledem. S notnou dávkou alkoholového opojení je tento film naplňující podívanou, po postupném klesání hladiny etanolu se stává bezduchou a monotónní jízdou na vlnách experimentálního sebeuspokojování pod peřinou black metalu. Nakonec přistihnete sami sebe při tupém zírání do temnoty, která vás nedokáže pohltit. Tento okultistický snímek plný psychedelických efektů z obrazů snímaných mobilním telefonem plně vystihuje současný trend potemnělé společnosti.

Štěpánka Ištvánková