Ze své první návštěvy Karlových Varů jsem si krom balení lázeňských oplatků odvezla především řadu pozitivních náhledů na toto v lesích zakořeněné město. Právě onu zeleň a v kopcích úhledně schované domy považuji za to nejhodnotnější. Každé lázeňské místo v sobě skrývá zdraví již na první nádech. Nejinak je tomu právě zde. Idylu procházek po kolonádě a pocit, který si většinou odnášíte spíše z exotických zemí, dokáže narušit snad jen ta proslaveně zdravá teplá voda. Jejímu ochutnání v mém případě následovalo vnitřní volání po Vincentce a řada falešných úsměvů při polykání. Vše však napravila chuť kuchyně z místního hotelu Pupp. (Na důkaz toho, že nepotřebuji nutně k životu „posh“ sousta, doporučuji také místní učňovskou restauraci.) Vzdálím-li se však od jídla k architektuře, lze dodat jediné. Genius loci tohoto místa je založen především na čistotě a honosnosti. Odráží se hlavně v lázeňském centru, ale pomalu proniká také za jeho hranice. Nejlépe to lze pozorovat při okružních jízdách festivalovými linkami. Parky, vřídla, hotely, ornamenty zdobené budovy, nic, co by člověk v lázních nečekal. O to více potěší objevy netradičních titěrných podniků a obchůdků. Patří mezi ně všechny ty zdánlivě ukryté butiky stranící se vykřičených pozic na hlavní promenádě, domácky působící hospůdky (naše redakce si oblíbila jednu konkrétní, jejíž jméno jsme se rozhodli ponechat v utajení, kvůli případnému zvýšení počtu návštěvníků v době festivalu a následné ztrátě poklidné atmosféry), ale i specifické projekty typu Supermarket WC. Na tento sympatický aktivismus jsem narazila až před samotným odjezdem a byla mile překvapena. V blízkém podchodu se to na zdech hemžilo rozpracovanými návrhy, ale i realizovanými projekty, občanského sdružení PROTEBE live.[1] Právě jejich iniciativa vedla k oživení zdejších chátrajících veřejných toalet. Cesta mě tedy zavedla k malé budově s výstavním prostorem a přidruženým obchůdkem. Recyklovaná taška jako suvenýr se tak stala hodnotnou karlovarskou tečkou.

Co se projevů samotného festivalů týče, draho bylo dle očekávání, na „nepřístupnost“ jednotlivých projekcí jsem díky press akreditaci téměř nenarazila. Osobní nadšení z atmosféry kina Drahomíra umocnila jediná mnou zde navštívená projekce velmi kvalitního snímku Prameny života od Oskara Roehlera. Bohužel se stal jedním z mála uznání hodných filmů letošního dramaturgického výběru. Třebaže byly v tomto ohledu 4∞ Vary místy dost krušné, krušnohorská cesta domů, plná těch nejhezčích přírodních výjevů, mě utvrdila v myšlence, že je třeba soustředit se především na zkušenosti pozitivní. Takže tedy, tip na nejlepší festivalovou kavárnu na konec? Nie, radšej Jamesona!

Štěpánka Ištvánková