Je pozoruhodné, že se o nejnovějším snímku Nuriho Bilge Ceylana mluví jako o prozatím nejpřístupnějším z jeho tvorby. Pomineme-li fakt, že nikdo nezmiňuje, pro jaké obecenstvo má být film přístupnější, bylo by zajímavé zjistit, proč tomu tak je. Stopáž snímku se totiž blíží ke 150 minutám a ani v Tenkrát v Anatolii se Ceylan neodklonil od poetiky dlouhých záběrů a pomalejšího tempa vyprávění. Ovšem kdo se již setkal s některým filmem tohoto režiséra, bude možná překvapen, jak se Ceylanova tvorba vyvíjí.