Letos na jaře stála redakce Fantomu před rozhodnutím, zda pokračovat ve vydávání časopisu dál, nebo ho po deseti letech a téměř šedesáti číslech ukončit. Za tu dobu prošel časopis mnoha změnami, dvě věci však zůstaly od začátku stejné: složení redakce a psaní o filmu ze subjektivně vyhraněných pozic. Pokud měl Fantom fungovat dál, bylo potřeba redakční tým rozšířit o lidi, kteří vnesou do jeho příliš ustálených poměrů nové impulzy, ale zároveň budou sdílet náš pohled na film a psaní o něm. Štěpánka Ištvánková, Matěj Nytra a Ksenia Stetsenko jsou přesně takovými autory, které potřebujeme. S jejich přispěním tak vzniklo první číslo „nového Fantomu“ – nakročeného s očekáváním do další dekády.

Jeho tématem je poslední ročník karlovarského festivalu, který představoval nejintenzivnější zkušenost s filmem v uplynulém, letním období. Každý z autorů se věnuje vlastnímu okruhu děl, o nichž cítil potřebu psát, přičemž v souhrnu by měly texty pokrývat různorodost festivalového programu. Hlavní důraz však nadále spočívá v mapování současné východoevropské kinematografie, která zůstává společným předmětem zájmu Fantomu i festivalu. Vstupní článek – obecná úvaha nad uplynulým ročníkem – pak pochází z pera Milana Klepikova, zakladatele „konkurenčního“ časopisu, který se rovněž v současnosti potýká s vydavatelskými problémy.

Ty však v jeho případě tkví v neudělení grantové podpory ze strany státu, nutné k pokrytí nákladů na tisk nejbližších čísel. Přejeme Cinepuru, aby tuto složitou etapu překonal, a připojujeme se k finanční sbírce na jeho podporu. Snahou Fantomu bylo vždy tříbit filmovou kulturu v této zemi a Cinepur k ní od 90. let zásadním způsobem přispíval. A i kdyby časem – ať už z jakýchkoli důvodů – skončila jeho tištěná verze, není nic ztraceno. Zkušenosti minulých deseti let nás přesvědčily, že dělat časopis pouze a jedině online má smysl.

Jan Křipač