Festival v Benátkách, léto 2011. V hlavní soutěži se objevují hned tři britské filmy, které vzbutí pozornost kritiky: Stud Steva McQueena, Jeden musí z kola ven Tomase Alfredsona a Wuthering Heights Andrey Arnold. Trojici doplní ještě experimentální Two Years at Sea Bena Riverse, zařazený do sekce Horizonty. Britský film tak potvrzuje svoje současné vzedmutí, naznačené už zjara výjimečným Musíme si promluvit o Kevinovi, s nímž v Cannes soutěžila Lynne Ramsay. Bilancující ankety kritiků z konce roku pak výčet rozšířily o další filmařské počiny, s nimiž je potřeba počítat, mj. o The Arbor Clio Barnard.

O všech těchto filmech píšeme v novém čísle Fantomu. Některé z nich se nedávno dostaly do české distribuce (Stud, Jeden musí z kola ven), jiné do ní zanedlouho vstoupí (Kevin), další zůstanou patrně pouze záležitostí festivalů. Podstatné ale je, že vůbec vznikly a že vrátily Británii zpět na mapu nejdůležitějších filmových zemí Evropy. Kromě těchto a některých dalších textů přinášíme také překlad rozsáhlého rozhovoru s Benem Riversem. Důvod tohoto „upřednostnění“ je prostý: Riversovy kreativity si ceníme nejvíc.

Do „britského“ čísla přispělo kromě stabilních redaktorů také několik mladých autorů. Je to změna poněkud symbolická: tak jako britský film obnovila nastupující generace režisérů, tak i filmová publicistika vítá nová jména. Doufáme, že v obou případech to bude trvalý jev a ne jen záležitost jedné sezóny.

Jako bonus připojujeme aktuálně čtyři reporty z festivalu v Rotterdamu. Ten rozhodně patří k akcím, které stojí za to sledovat. Zaměřením na začínající režiséry často vytyčuje směr, jímž se bude kinematografie nadále ubírat. Je to dáno i poměrně náročným výběrem zahrnujícím často nesmlouvavé, vyhrocené a experimentující filmy. A o ty jde v Rotterdamu především. Nenajdete zde červené koberce a umělé poklonkování tzv. hvězdám. Zato se setkáte se vstřícným postojem a přátelským přijetím všech hostů – filmařů, obyčejných diváků, kteří vyprodávají sály, nebo třeba cinefilů z internetového časopisu odkudsi z východní Evropy.

Jan Křipač