Hon na krysu

Jeden musí z kola ven Tomase Alfredsona

Filmů se špiony a o špionech jsme viděli nekonečnou řadu. Ty, které vytvářely idealizovanou, takřka komiksovou verzi práce v tajných službách (veškeré bondovky), ty, jež se špionům vysmívaly (Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky od Václava Vorlíčka nebo série hrubozrnných komedií s Austinem Powersem) a konečně ty, které braly vážně nejen samy sebe, ale i svět v nich prezentovaný. Skupinu těch posledních nyní rozšiřuje film původem švédského režiséra Tomase Alfredsona Tinker Tailor Soldier Spy (do našich kin vstupuje pod distribučním titulem Jeden musí z kola ven).

Je rok 1973, Studená válka mezi Východem a Západem, respektive Spojenými státy a Sovětským svazem, je v plném proudu, byť chvíle, kdy stál svět na hraně jaderného konfliktu, má za sebou. Válka se ze siláckého chrastění zbraněmi a nervózního čekání s prstem na tlačítku pro odpálení raket změnila v tichou a nenápadnou hru tajných služeb, americké CIA a sovětské KGB. Mezi těmito dvěma silnými globálními hráči stojí MI6, tajná služba Velké Británie. Co do rozměru mnohem menší organizace než dvě výše jmenované, významem však s nimi srovnatelná. Jenže má problém. Přímo v jejím středu, na těch nejvyšších postech, by se měla vyskytovat krysa vynášející tajné informace za Železnou oponu. Šéf tajné služby (John Hurt) povolává z předčasného důchodu zkušeného agenta George Smileyho (Gary Oldman), aby tuto krysu našel a zneškodnil. Seznam podezřelých se nakonec redukuje na čtyři jména: Percy Allelline (Toby Jones), Bill Haydon (Colin Firth), Roy Bland (Ciarán Hinds) a Toby Esterhase (David Dencik). Nebo by se měl do tohoto seznamu připsat i samotný Smiley a doplnit tak pětici postav z dětského rozpočítávadla Švec, Krejčí, Voják, Chudák, Žebrák?

Alfredsonův film vznikl podle stejnojmenné literární předlohy Johna le Carré z roku 1974. Tvůrci na diváka už od prvních minut útočí velice tísnivou atmosférou. Už jen to prostředí, kterým nás kamera Hoyteho Van Hoytemy v úvodní sekvenci provází, silně nabourává divácké představy o tom, jak vypadá sídlo MI6. Žádné útulné kanceláře s drahým nábytkem. Žádná technická vylepšení, ukrytá za obrazy. Centrála britské tajné služby spíše připomíná několikapatrové skladiště, do něhož byl přesunut jakýkoliv úřad s menším rozpočtem. Úřednice u stolů zavelené papíry, permanentní šum. Dokonce i nejvyšší vedení se nemá lépe a sedí v neútulné, odhlučněné kukani.

Film zrovna nehýří diváckou přívětivostí. Společně se Smileym a jeho týmem stojíme před zamotaným klubkem vztahů uvnitř kdysi jednotné „velké rodiny“ jménem MI6. Vztahy se ale nějak potrhaly a ústředí ovládla paranoidní atmosféra. Důvěra je tam tam, kdokoliv může vynášet důležité informace, v bezpečí není nikdo a zvláště ten, kdo se začne šťourat až příliš hluboko. Jako diváci jsme velice omezeni tím, co nám postavy samy prozradí. Utajena nám zůstává řada zákulisních informací a jen těžko můžeme vytvářet vlastní hypotézy o identitě krysy napojené na sovětskou KGB. Od detektivky, za kterou by rozhodně Tinker Tailor Soldier Spy mohl být považován, se tak dostáváme spíše do žánrových vod mysteriózního filmu. Rozlousknutí celého problému a jasné (a nezpochybnitelné) označení pachatele je pro diváka takřka nemožné, pohybujeme se pouze na rovině hypotéz vystavěných na velice vratkém základě. A i když je na konci pachatel odhalen, otazníky zůstávají. Byl to skutečně on? Není to celé jen další hra, další zastírací manévr tajné služby?

Základní linii vyprávění nabourávají flashbacky. George Smiley má možnost vrátit se zpět k lidem, s nimiž pracoval, a to je příležitost ke vzpomínání na staré dobré časy. Příběhovou mozaiku doplňují ještě vedlejší linie (smrt agenta v Budapešti a nepodařená akce Ricki Tarra v Istanbulu), jejichž provázání s linií hlavní je nám odhalováno jen velice postupně. Smiley je unavený starý muž, hlavu má plnou starostí, vzpomínek, nevyřešených problémů a „hon na krysu“ je pro něj příležitostí si některé věci ujasnit a odejít do důchodu, tentokrát definitivního, s čistým svědomím. S tak čistým, jak jen to bývalý tajný agent dovede.

Gary Oldman podává v hlavní roli excelentní výkon. Jeho pojetí postavy Smileyho (příjmení zajímavě kontrastuje s realitou – za celých 120 minut filmu jsem si nevšiml, že by se Smiley /v překladu něco jako Smíšek/ usmíval) je maximálně úsporné. Oldman jakoby hrál „dovnitř“, emoce projevuje jen málokdy, ale i za nehybnou tváří jsou tyto emoce citelné. Jeho výkon vrcholí ve scéně, kdy je natolik zaujat přívalem vzpomínek, že zapomíná na realitu a výslech, pouhou vzpomínku, zdánlivě stojící mimo příběh, znovu prožívá. Jenže hovoří s prázdnou židlí, na jeho otázky nikdo neodpovídá a cigarety, které vyslýchanému podává, nikdo nevykouří… Práce je pro něj vším, vztahy se mu rozpadají, manželka od něj střídavě odchází a zase se vrací, starého muže drtí samota.

Oldman je obklopen britskou hereckou smetánkou. Ze starší generace se v roli Šéfa tajné služby objevuje John Hurt. Z herců středního věku září zejména Colin Firth, který ani zde neopouští své typické gentlemanství a jeho postava se na první pohled dá zařadit do tradiční Firthovy škatulky „milý sympaťák“. Ale zdání klame, přeci jen jsme ve světě tajných služeb. Opomenuty nezůstaly ani herecké naděje – jako vždy skvělý Tom Hardy a také Benedict Cumberbatch. Jeho Peter Guillam patří k nejzajímavějším, a také nejlépe napsaným, postavám filmu.

Tinker Tailor Soldier Spy je „malý“ film. K tomu, aby zapůsobil, nepotřebuje velká gesta, obří rozpočet a vyložené herecké „stars“ na plakátech. Alfredsonův film stojí na jemných nuancích v chování protagonistů a pečlivě budované atmosféře. Mozaikovitý způsob vyprávění, kdy není přesně jasné, co se odehrává v současnosti a co je součástí flashbacku, a už vůbec není zřejmé, co všechno je v ději pravda a co je jen hrou (s postavami i divákem), poněkud znesnadňuje divácké přijetí filmu. Podobně též odtažitost a emoční chlad postav není zrovna charakteristickým rysem filmu pro masové publikum, kterým ani Tinker Tailor Soldier Spy být nemá. Věřím však, že si film své diváky najde. Třeba mu pomohou tři nominace na Ceny americké filmové akademie (v kategoriích Nejlepší herec, Scénář podle předlohy a Hudba). Nebo také proto, že je to poctivě udělaný film, který se na problematiku tajných služeb a studené války divá jinak, než je obvyklé. Velká akce ustupuje minimalismu, humor a nadhled vyklízí pole před tísnivou atmosférou připomínající šedivou, olověnou deku. Ne každý film musí být z kategorie „easy watching“… Tinker… je poměrně komplikovaným diváckým zážitkem, snadné cestě do jeho středu brání řada překážek. Náročný průnik pod šedivou, chladnou slupku je však odměněn napětím, hereckými výkony a atmosférou.

Náročnější publikum nechť plesá. Ti ostatní si cestu k Tinker Tailor Soldier Spy budou hledat jen obtížně. Jeden musí vždycky z kola ven…

Jiří Vladimír Matýsek

Jeden musí z kola ven (Tinker Tailor Soldier Spy, VB, 2011)

Režie: Tomas Alfredson

Scénář: Bridget O’Connor, Peter Straughan

Kamera: Hoyte Van Hoytema

Hudba: Alberto Iglesias

Střih: Dino Jonsäter

Hrají: Gary Oldman, Colin Firth, John Hurt, Tom Hardy, Benedict Cumberbatch ad.

127 min.

Trailer: http://youtu.be/Aco15ScXCwA