Seriální forma jako zvláštní způsob organizace filmového materiálu byla filmovou teorií důkladně uchopována od konce 60. let (i když počátky těchto úvah sahají až k Ejzenštejnovi) a dodnes zůstává předmětem jejího zájmu. Noël Burch pojmenovává prvky audiovizuálního stylu, utvářející vzorce nezávislé na temporální logice příběhu, „parametry“ a David Bordwell operuje s kategorií „paramentrické narace“, v níž stylistické složky jsou přinejmenším rovnocenné složkám syžetovým při konstituování celkového významu díla. Oba přitom poukazují na souvislosti (ale i rozdíly) s teoretickým vymezením tzv. seriální hudby, které se rozvíjelo v západní Evropě po druhé světové válce.