Tuzemský největší filmový svátek letos přinesl na tři stovky filmů a bylo z čeho vybírat. Kdo se povznesl nad jistou nevyrovnaností hlavní soutěže (zásluhou zejména dvou českých zástupců), byl odměněn zralými snímky George Ovašviliho, Narimana Turebajeva a Jeffa Preisse. Kdo toleroval nezkušenost debutantů soutěže Na východ od Západu, objevil talent Iris Eleziové, Asifa Rustanova či Ivanů Ikiće a Tverdovského. Kdo se probíral množstvím filmů, přivezených z jiných festivalů, mohl narazit na skvosty jako Ptačí lidé, Timbuktu, Jauja, Nagima či poslední snímky Alaina Resnaise a Alexeje Germana. Příznivce seriálové fikce potěšil Temný případ a nadchnul Malej Quinquin.
Přesto nelze nevidět některé dlouhodobé trendy, které podle nás zbytečně snižují úroveň festivalového programu. Týká se to zejména nesoutěžních sekcí, které nejsou tolik vystaveny mezinárodní konkurenci, a mohou tak nabídnout pestřejší, vyhraněnější a kvalitnější výběr. Ne vždy tomu tak ovšem je. Jedním z důvodů je množství filmů, přivezených z Berlinale a Sundance – tedy z festivalů, které nepatří zrovna k dramaturgicky nejprůraznějším. Tento fakt jde potom na úkor menších, ale podnětnějších přehlídek typu Locarna či Rotterdamu. Zejména ignorance prvního z nich je markantní: v Karlových Varech nebyly v poslední době promítnuty v Locarnu premiérované, poměrně zásadní snímky režisérů Brisseaua, Kurosawy, Serry, Porumboia, Pinta, Braca, Lapida a dalších.
Číst dál »
Ocenění herce a režiséra Mela Gibsona na 49. ročníku karlovarského filmového festivalu spustilo v českých médiích nebývalý ohlas. Novináři a filmoví kritici rozpoutali ještě před jeho započetím vlnu nevole, která se často dosti emotivně snažila vyjádřit nesouhlas s faktem, že by někdo takový jako Gibson měl Křišťálový globus získat.
To je jediné, co platí, u Alonsa, u blátivého Germana, u Dumonta. Filmy se cítí, jedí a pijí, hoří a mrzne se v nich, filmy se nečtou.
Karlovarský festival uvedl mimo soutěž vítězný snímek canneského Týdne kritiky – Kmen Myroslava Slabošpytského – a zařazením do sekce Zvláštní uvedení na něho výrazně upozornil. Film okamžitě vyvolal vlnu nadšení, zejména mezi odbornou veřejností. Filmoví kritici, dramaturgové a distributoři byli fascinováni jeho údajně smělou formou, s jakou podal příběh hluchoněmého studenta podléhajícímu zavedeným pravidlům mezi chovanci internátu.
Retrospektivní sekce znamenají v karlovarském programu stále lákavější, objevnější položku. Představení tvorby britského filmaře-konceptualisty Bena Riverse (1972) navazuje na prohloubený zájem dramaturgie o současné podoby avantgardního dědictví, tak jak jej loni potvrdilo zformování sekce „experimentu“ Imagina.
Karlovarský festival pravidelně zařazuje do svého programu filmy z Afriky, které svým významem přesahují oblast černého kontinentu. Vesměs se tedy jedná o díla uznávaných režisérů, uvedená se značným ohlasem na jiných festivalech – nedávno např. etiopská Teza Haile Gerimy či poslední snímky dalšího vynikajícího afrického filmaře, Mahamata-Saleha Harouna z Čadu.
Nový film argentinského mistra minimalismu Lisandra Alonsa sliboval začátek nové, možná méně vyhraněné etapy jeho tvorby. Širší koprodukční zázemí a angažmá americké herecké hvězdy (Vigga Mortensena) jsou však nakonec pouze planými signály příklonu k tradičnějšímu pojetí. Jauja je naopak dílem mistrovsky otevřeným, odvážným a vzpírajícím se snadné čitelnosti i logickým očekáváním.
Snímek Güeros (v českém překladu Běloby) se objevil na filmovém festivalu v Karlových Varech v sekci Jiný pohled a předcházela ho pověst hravého, vtipného díla, které ve velké konkurenci německého Berlinale získalo cenu za nejlepší debut (Best First Feature Award).
Hlavní cena karlovarského festivalu – Křišťálový globus – byla po zásluze a dle očekávání udělena umělecky nejvýraznějšímu filmu soutěže: Kukuřičnému ostrovu George Ovašviliho. Gruzínský režisér potvrdil naděje slibného debutu Druhý břeh, uvedeného v roce 2009 v sekci Na východ od Západu, a Karlovy Vary si mohou přisvojit dalšího filmaře, kterému umožnili proniknout na mezinárodní scénu.
FANTOMblog
